Tajemné postavy, koledování a hry v čase adventním
Předvánoční čas byl spojen s obchůzkou podivuhodných postav. Kolem Vánoc se také chodilo po koledě – přáním štěstí, zdraví a zpěvem si nejen děti a chudší obyvatelé obcí vysloužili něco k snědku. Krátké dny jitřily lidové pastýřské hry. Připomínaly nejen narození Páně, ale byly i humorným divadlem.
Perchta, Lucky, Baba, Žber a Klempera. To jsou některé z tajemných postav, z nichž některé můžete ještě dnes potkakt v adventní době. Tyto charaktery často dohlížely na pořádek v domácnostech, byly také hrozbou pro zlobivé děti.
Na jižním Valašsku ožívá skupina čertů se Smrtkou, Koníkem a Svatým, kterého jinde znají pod jménem Mikuláš a doprovází ho krom čerta anděl.
Zhruba týden před Vánoci a dále mezi svátky chodívali po chalupách koledníci. Zazpívali a popřáli hospodářům vše dobré. Za to si vysloužili hrách, vajíčka, jabka, chleba nebo drobné mince. Krom dětí chodívali po koledě také chudší obyvatelé, dráteníci, ponocní, obecní pastýři, někde i faráři a učitelé.
Zábavou i koledováním v divadelním podání byly lidové pastýřské hry. Pastýři, nebo betlémáři, chodili se skříňkovým betlémem a hráli představení s vánočním příběhem. Dříve bylo toto divadlo součástí bohoslužeb, později se však dostalo na náměstí a do chalup, získalo lidovější a humornější ráz. Za hru byli aktéři odměněni.
Ale například na Horácku se odměny domohli jinak – v rámci představení sebrali různé předměty domácích, které si obyvatelé chalupy museli zpátky vykoupit.
Související
-
Zahaleny do bílého kontrolují hospodyňky, jak mají uklizeno. Tradici Lucek obnovili v Horním Němčí
Kalendářní rok i ten rozhlasový Slovácký už se pomalu chýlí ke konci. Užíváme si adventní období. A právě tehdy navštěvují některé domácnosti na Slovácku tajemné postavy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.