S Petrem Vášou o potřebě imaginace i zdravého rozumu

Petr Váša
Petr Váša

Petr Váša vydal knížku Idealisti a desku The Tramp! Poslechněte si rozhovor.

Brněnský básník, prozaik, performer, hudebník a výtvarník Petr Váša (nar. 1965) vysvětluje, že oba projekty připravoval dlouhou dobu a k jejich završení došlo shodou okolností ve stejné době. Korektury své knížky Idealisti a desky The Tramp!, kterou vydal s kapelou Ty Syčáci, tedy dělal současně.

Příběh českých trampů

Deska vyšla ke stému výročí republiky a vypráví příběh českých trampů, kteří ve dvacátých a třicátých letech 20. století dají dohromady zvláštní trampskou družinu. „Dějinnými okolnostmi jsou donuceni třikrát prchnout z naší země před totalitami, pořád víc a víc na západ. Nakonec se na konci 20. století z toho nejzazšího Západu přes Dálný a Střední Východ vrátí zpátky domů,“ vysvětluje Petr Váša. Knížku i desku podle něj spojuje téma předků a nutnost vidět svůj život ze širší perspektivy. „Jakkoliv je na desce The Tramp! spousta veselých a humorných věcí, je to něco, co jsme dělali opravdu navážno jako poctu předkům.“

Kniha Idealisti jako divadelní románek

Knížka Idealisti s označením „divadelní románek“ navazuje na tři předcházející tituly, které také vyšly v nakladatelství CDK v Brně: „povídkový románek“ Tomatom, „snový románek“ Sni a „obrazový románek“ Vida. Jak autor chápe označení „románek“ – je to prostě jen upozornění, že nejde o velký román, anebo odkazuje k možnosti „zažít románek“, tedy získat vlastní vzrušující prožitek? „Myslím, že by mohlo fungovat obojí,“ říká Váša.

Kniha obsahuje jakýsi „divadelní brainstorming“ (to slovo je v kapitole Realisti skutečně použito): jako by si divadelník chystal nápady, témata, situace, dialogy… Najdeme tam i záznamy realizovaných scénářů? – nebo jsou to náběhy či torza nikdy neinscenovaných textů – erupce mysli, kterým už tělo performera nestačí? Autor vysvětluje: „Nic z toho realizováno nebylo, ale možná bude. Když jsem s touto sérií knih začínal a vymyslel jsem si fiktivní divadelní skupinu Tomatom, tak moje úvodní myšlenka byla velmi praktická. Řadu věcí dělám ve fyzickém básnictví, ale řadu věcí nedělám, protože to neumím nebo nechci zkoušet. A připadlo mi praktické si tyto věci přiblížit tím, že vytvořím fiktivní divadelní skupinu, která bude dělat to, co já neumím.“

Petr Váša, koncert ČRo Znovu 89

Obsah knihy Idealisti je různorodý: jsou tam povídky, scénky, úvahy, básně nebo písňové texty, a dokonce i kresby. Jak knížka vznikala? Měl Petr Váša nejprve představu celkové struktury – projekt, anebo spoustu popsaných a pokreslených stránek, které se teprve dodatečně pokoušel zorganizovat do nějakého tvaru? – „Určitě jsem měl projekt, bez toho by to nešlo,“ připouští autor. „Před každou další knížkou si stanovím nějaký úkol. Vždycky si řeknu, co jsem zvládl v té minulé a co bych si chtěl vyzkoušet nového nebo zajímavého v té další. A chtěl jsem, aby tahle knížka byla žánrově pestrá. Chtěl jsem taky zjistit, jak použít verše v rámci prózy jako součást příběhu. A tak jsem se dostal k formě divadelních quasi představení. Jsou tam i obrázky – kresby, které souvisejí s příběhem.“

„Plním si sen“

Petr Váša vysvětluje, že u každého nového projektu si zároveň plní nějaký životní sen. „Jedním z mých životních snů, o kterém jsem přemýšlel léta, byla brněnská strašidla. Chtěl jsem s tím něco podniknout, ale nechtěl jsem, aby to byla přímočará fantasy, zajímalo mě, jak to spojit s realistickým vyprávěním. Přitom jsem přemýšlel, jak s tím spojit můj další životní sen, a sice napsat feministický románek, nebo možná quasi feministický. Zdálo se mně, že by tyto dvě věci mohly fungovat přes obraz ‚panna a netvor‛ nebo ‚kráska a zvíře‛ – kurážná ženská hrdinka, která čelí nějakému strašidlu, svatá Markéta – to je důležitý moment. Tyto dvě věci že by měly tvořit těžiště Idealistů.“ Brněnských pověstí je podle Petra Váši ve srovnání s Prahou málo. „Ale napadlo mě spojit mýtus Brněnského draka s Kamennou pannou z Orlí ulice. A najednou jsem měl všechno, co jsem potřeboval.“

Petr Váša

Ačkoliv jde o „románek“, tedy beletrii, připojil Petr Váša i seznam použité literatury. Lze to chápat i tak, že jde o specifický výzkum – umělecký výzkum? „Nechtěl jsem psát složitý historický nebo mytologický traktát, ale brněnská mytologie mě tentokrát zajímala navážno. A celý život nedělám nic jiného než umělecký výzkum, takže nad tím jsem si hlavu nelámal.“

„Těší mě, když mi lidé říkají, že je inspiruju“

O jedné ze svých postav – Michaele Novotné z fiktivního divadelního tria Lumen – autor píše, že ji nikdy nenapadlo, že se jednou bude považovat skoro za spisovatelku, natož „za performerku, skoro herečku a podle občasných reakcí určitých lidí dokonce za skoro terapeutku“. Stalo se to i Petru Vášovi? Má zkušenost, že jeho práce působí na publikum terapeuticky? „Říkal jsem vždycky sobě i nejrůznějším lidem, že nechci dělat terapii, není to mým cílem a neumím to. Nechci na sebe brát takový závazek. Ale mám zkušenost, že mi to dost lidí říká, a já se z toho vždycky snažím nějak vybruslit. Daleko víc mě těší, když mi lidé říkají, že je inspiruju. To se mi v poslední době stává častěji než dřív, tak z toho mám opravdu radost.“ Psychoterapie však Vášu velmi zajímá: „Možná by to mělo zajímat víc lidí, protože je to základ putování, aspoň trochu úspěšného a spokojeného života.“

Na záložce knihy se píše o „představení zvažujícím možnosti duchovního života v dnešní České republice“. K čemu při tom zvažování dospěl sám autor? – „Moji hrdinové, kteří prezentují z jejich pohledu dobrý, možná ideální způsob duchovního žití, jsou velmi imaginativní a jsou taky hodně racionální. Na tom mi záleží a připadá mi to jako vzrušující myšlenka, protože si myslím, že zrovna v naší zemi funguje takový rozštěp mezi vztahem k imaginaci a vztahem k racionalitě. Spousta lidí si myslí, že když chceš žít duchovně, tak musíš hodit za hlavu rozum a přemýšlení a rozpustit to v zážitcích, ve kterých hraje velkou roli představivost. A často to funguje naopak. Myslím si, že to je zbytečné dilema, které může člověka hodně brzdit a vést ho na různá scestí. Myslím si, že dobrý, zdravý selský rozum nám říká, že pokud máme vedle citlivosti a představivosti taky rozumové schopnosti, tak je to dar shůry. Házet rozum za hlavu nedává moc smysl. Moji hrdinové hledají způsob, jak žít duchovně, naplno a do hloubky, jak to předávat dál – a jak být přitom celí, celiství.“