Přivezu babičku domů. Z Ameriky do Brna doputoval obraz pro židovské muzeum

„Na tomto portrétu je má babička Anna Wotzilková, pocházela ze Znojma. Měli tam s jejím mužem Emilem Löwym ze Slavonic pivovar a mlýn. Další část rodiny máme z Ostravy, Hodonína nebo Žarošic. Většinu zabili nacisté, babička umřela v koncentračním táboře. Mým rodičům se naštěstí podařilo utéct do Anglie a tento obraz se k nám dostal až v 60. letech díky tomu, že ho zachránila vychovatelka mé matky,“ vypráví pětasedmdesátiletá Ann Altman, zatímco rozbaluje pečlivě zabalený portrét.

Ann Altman přivezla do Brna obraz své babičky Anny|foto:Tomáš Kremr, Český rozhlas

Na obrazu je mladá žena v bílých šatech s černými vlasy. Autorkou je židovská malířka Emma Löwenstammová. „Ten obraz byl mnohem větší a těžší, vypadal působivěji. Pečlivě jsem ho měřila a došlo mi, že když ho ořežu a přerámuji, bude mít poloviční velikost i váhu. A díky tomu jsem ho mohla převést letadlem až sem. Z New Yorku do Londýna, z Londýna do Vídně, z Vídně do Brna,“ vysvětluje Altmanová.

Čtěte také

Nekonečná stuha se stromem v jádru. Moravské židovské muzeum v Brně nejlépe navrhli Japonci

Elegantní a energická dáma s bílými vlasy střiženými na mikádo je uznávaná vědkyně, studovala v Cambridgi a titul z molekulární biofyziky a biochemie získala na Yaleské univerzitě. Věnovala se výzkumu rakoviny, založila si firmu na pomoc s publikováním pro vědce z Japonska, přeložila několik knih, působila ve správě města Hamden v Connecticutu a zasloužila se i o rozvoj demokratických principů v Mongolsku. Jejím mužem byl Kanaďan Sidney Altman, který společně s Thomasem Cechem získal v roce 1989 Nobelovu cenu za chemii za objev katalytické aktivity RNA. Loni zemřel.

Ann Altman přivezla do Brna obraz své babičky Anny|foto:Tomáš Kremr, Český rozhlas

Ann Altmanová má za to, že obraz, který visel dlouho v jídelně domu v Anglii, kde sama vyrůstala, by neměl dál viset v domě jejich rodiny, ale naopak ve vznikajícím brněnském muzeu. „Teď mám čtyři vnoučata a já jsem jejich babička Annie, stejně jako toto byla moje babička Annie. O osud naší rodiny a o holocaust jsem se začala zajímat až později a díky všem svým kontaktům nasbíraným za několik let jsem se na Facebooku dozvěděla, že v Brně má vzniknout muzeum Mehrin. A bylo mi hned jasné, že tam tento obraz patří. Jenom s pomocí vzdělávání můžeme eliminovat rasismus, antisemitismus nebo sexismus. Musíme o tom mluvit a ukazovat mladým lidem portréty nevinných lidí, které si většinou nikdo nepředstaví. Když bude i příběh naší rodiny známý, může tomu všemu napomoct,“ myslí si.

Obraz ozdobí zatím Malý Mehrin

S navrácením obrazu do Brna pomáhala historička Táňa Klementová, která je jednou z těch, kteří stojí za vznikem prozatímního židovského muzea Malý Mehrin ve Vídeňské ulici. Do budoucna bude portrét součástí plánovaného velkého muzea. „Do naší aktuální výstavy obraz nezapadá, teď ho pečlivě zabalíme a schováme. Jednou bude v nové velké expozici v muzeu naproti nádraží. Ale myslím, že ho vystavíme ještě dřív, na výstavě o brněnských domech zabavených židům, kde budeme mluvit i o domech v Botanické ulici, které patřily rodině paní Altman,“ napovídá Klementová.

Pokusí se Američance s československými kořeny získat ještě jeden obraz. Je to portrét Heleny, švagrové Anny Wotzilkové, který patří znojemskému muzeu. „Byla bych rád, kdyby se mohla Helena a Annie znovu setkat, alespoň takto, v novém muzeu v Brně. Zdá se mi to morálně správné,“ doufá Ann Altman a Táňa Klementová přitakává, že se pokusí se zástupci znojemského muzea vyjednat třeba případné zapůjčení obrazu do plánovaného muzea Mehrin.

O tom, kdy nová brněnská expozice pro veřejnost i badatele vznikne, ještě není rozhodnuto, snahy potrvají ještě několik let. Do té doby v Brně funguje alespoň Malý Mehrin, kam můžou lidé zajít na aktuální výstavu Nositelé paměti. Ta se věnuje osudům židovských obyvatel na Moravě nejen za dob druhé světové války, ale před ní i po ní.