Příběhy a tajemství krásných předmětů

Výroba hudebních nástrojů bývala v minulosti často předmětem nejen stavitelů hudebních nástrojů ale také uměleckých truhlářů, designérů nebo malířů. V jejich spolupráci vznikaly jedinečné kusy, kterými se pyšní sbírky hudebních ale často také uměleckořemeslných muzeí. Moravská galerie v Brně uchovává ve sbírkách manýristický virginal.

Virginal, malovaný renesanční hudební nástroj|foto: Moravská galerie

Virginaly patří mezi klávesové hudební nástroje do stejné skupiny jako harpsichordy a spinety. Polygonální ozvučná deska je uzavřená v kvádrové bedně. Klaviatura je zasunutá, umístěná většinou nalevo od středu. Virginaly se objevovaly od 15. století, největšího rozmachu dosáhly ve druhé polovině 16. a v 17. století, po roce 1700 ustupovaly modernějším nástrojům. Oblíbené byly především v Anglii a Nizozemí, dále na území Německa a v Itálii. Původ názvu je předmětem úvah hudebních teoretiků. Romantická verze spojuje vznik označení s Alžbětou Anglickou. Na vysoko laděné virginaly prý hrály především mladé dámy, které hru doprovázely zpěvem, tak je zachytil Jan Molenar nebo Vermeer van Delft. Virga ovšem také znamená prut, tyčka nebo klávesa.

Virginal ze sbírek Moravské galerie v Brně je pozoruhodný malířským zpracováním. Ikonografickým námětem je příběh marnotratného syna. Autorem předlohy pro ústřední výjev s marnotratným synem hýřícím na hostině byl norimberský malíř a rytec Gabriel Weyer (1576-1632). Soubor s příběhy Ztraceného syna patří mezi jeho nejvýše hodnocená díla. Do grafické podoby je převedl roku 1613 Peter Isselburg (1580-1630/1631) působící v té době také v Norimberku. Motiv hostiny nicméně nepokrývá celou plochu víka. Na pravé třetině je zachycená fantastická krajina s věžovitým domem s výrazným schodištěm při ústí řeky. Dům je možné interpretovat jako pomyslný exteriér domu, kde se odehrávala hostina. Boční stěny virginalu zdobí čtyři drobné veduty zachycující různé budovy symbolizující krajiny, které prošel syn během svého odchodu z domova. Plochy kolem klaviatury a vnitřní stěny malované původně fialovou barvou s bílým pletencovým ornamentem byly v pozdější době přemalované pásem květin herbářového charakteru.

Virginal byl do sbírek Moravské galerie v Brně, respektive jejího předchůdce Muzea arcivévody Rainera, zakoupený od brněnského sběratele Ernsta Diebla v roce 1914, krátce před zahájením první světové války. Ve výroční zprávě muzea za rok 1914 je zmiňovaný jako nejvýznamnější akvizice pro sbírku nábytku, čemuž odpovídala i velmi vysoká cena 400,- korun. Válečné události však utlumily činnost muzea a virginalu nebyla věnovaná patřičná pozornost.

Zajímavosti z dřívějších dílů a povídání o cenných předmětech ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea najdete v příspěvku Příběhy a tajemství krásných předmětů.