Portrét: Libor Martinek - Spisovatel slezského pohraničí Jindřich Zogata

24. říjen 2017
Jindřich Zogata

Portrét básníka a prozaika Jindřicha Zogaty, který – ač žije už léta v Brně – je považován za spisovatele slezského pohraničí, odkud pochází, napsal pro Zelný rynk doc. Libor Martinek ze Slezské univerzity v Opavě.

Jindřich Zogata se narodil 6. srpna 1941 v Javořince, vyrůstal v rolnické rodině, žijící v národnostně smíšeném území na česko-polsko-slovenském pomezí. Od dětství na něj působila svérázná kultura beskydských horalů. Jeho otec Pavel proslul jako gajdoš a vypravěč, strýc Ondřej jako řezbář. (Umění Zogatu neopustilo ani na jeho další životní cestě, neboť jeho manželka Mirka Zogatová-Fikrová je výtvarnice.) V roce 1946 rodina přesídlila do Československa a žila v Jablunkově, Jeseníku nad Odrou, Kuníně a od roku 1950 v Bukovci. Po jedenáctileté střední škole v Jablunkově vystudoval Zogata agronomii na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde v letech 1962–63 také pracoval jako asistent v Československé akademii zemědělských věd. Krátce pomáhal otci v hospodářství, poté působil jako kulturní referent Okresního národního výboru ve Frýdku-Místku a v Karviné. Na konci 60. let byly v různých nakladatelstvích přijaty k tisku básnické sbírky Ohně na horách, Na kameni kámen, Morana a Dřevěné pyramidy, začínající normalizace jejich vydání znemožnila. Pro podpis „2 000 slov“ byl ze zaměstnání propuštěn a pracoval pak v různých dělnických profesích. V roce 1974 se vrátil do Brna, kde se stal mistrem Střediska veřejné zeleně při městské Technické a zahradní správě. Od roku 1993 do odchodu do důchodu byl správcem parku na hradě Špilberk. Ústředním tématem Zogatovy básnické i prozaické tvorby je střet přírody a civilizace, odvěkého řádu a zpupných lidských pokusů o genové i společenské inženýrství. Vzhledem k tomu, že poezii mohl začít knižně vydávat s velkým zpožděním, mají některé svazky z 90. let charakter průřezu starší tvorbou, např. Dým ohnic, Samoty vzdálené až na počátek, Rozsochy. Od počátku se v jeho básních objevují nářeční slova a náběhy k melodice lidových popěvků. Naturální a biologizující obrazy mířící k postižení genotypů se však brzy dostávají do kontrastu s technicistní metaforikou, melodie a tradiční poetické lexikum s kakofonií, záměrně křečovitým novotvořením a jinými antilyrickými postupy – nejvýrazněji ve verších tematizujících hodnotový chaos moderního světa a života bez Boha obsažených ve sbírkách Psí víno, Mýtiny, Zvony odletěly do krajin, Když kvetou fazole, Zdaleka blízké a Cirkus DNA.
úryvek

O Jindřichu Zogatovi si můžete poslechnout v úvodu Zelného rynku v sobotu 10. prosince.