Petr Šotnar: Změna je život. Poslechněte si vtipný fejeton, který čte herec Jan Grygar

Každý hokejový fanoušek ví, že když se týmu přestane dařit, musí trenér sáhnout ke změně sestavy. Levé křídlo přesune do středu útoku, centra do obrany a obránce do branky. A co s brankářem? Šup s ním do útoku na levé křídlo! To by v tom byl čert, aby tak radikální změny nevnesly zmatek do řad soupeře, nevyvedly ho z konceptu a nevedly ke kýženému obratu v utkání.

Kdo chodí pravidelně nakupovat do super či hypermarketu, jistě si vzpomene, že čas od času se tam změní uspořádání regálů se zbožím. Když se s něčím takovým setkám já, představuji si ředitele, jak na monitorech sleduje dění v obchodě. Doufám, že uroní slzu dojetí, když vidí, jak jeho zákazníci celí zmatení pobíhají mezi regály a do košíků vrší zboží, které původně vůbec nechtěli nakoupit. To je však nutné. Ležáky se musí vyprodat, aby byznys mohl pokračovat dál.

Když nastoupí nový premiér, vymění všechny ministry, a když nastoupí nový ministr, vymění náměstky. Komu vadne manželství, přihlásí se do atraktivní televizní show nazvané „Výměna manželek“. A vztah je zachráněn. Občas je zkrátka nutné změnit paradigma, aby lidé zcela nezakrněli ve svých návycích.

Letošní rok je označován jako „osmičkový“, a mnozí lidé se těší, že přinese nějakou pozitivní změnu. Již několikrát v dějinách našeho národa totiž osmičkový rok zlomový byl. Například v roce 1938 začala nacistická okupace, v roce 1948 komunistická totalita a v roce 1968 jsme se dočkali takzvané bratrské pomoci spřátelených armád.

Osmičkový rok tedy nemusí vždy znamenat pozitivní změnu. Letos se však nemusíme ničeho takového obávat. Čekají nás jen samé změny k lepšímu. Tak třeba tady u nás, ve městě Brně. Jistě jste už slyšeli o stěhování hlavního vlakového nádraží k řece Svratce. Stěhování nádraží nás bezpochyby zocelí a zatraktivní jihomoravskou metropoli v očích turistů. To však zřejmě není zdaleka všechno, co se změní, protože poslední dobou se Brno proměnilo v jedno velké staveniště.

Když tak jezdím autem v centru Brna od jedné uzavírky ke druhé a marně hledám cestu k nějakému parkovišti, krátím si čas uvažováním o tom, co tento nebývalý stavební ruch přinese. Napadá mě, že už mezi námi není mnoho lidí, kteří pamatují dobu, kdy na náměstí Svobody stával kostel svatého Mikuláše. Není divu, neboť byl v roce 1870 zbourán. Jistě vám ale neuniklo, že je v dlažbě vyznačen jeho půdorys. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby nevyužitý a nevlídný prostor náměstí znovu obohatila budova kostela. Ale ne jen nějakého malého kostelíka. Co kdyby se na náměstí Svobody přestěhovala katedrála svatého Petra a Pavla? Možná si řeknete, že katedrála je pro náměstí příliš veliká. Ale nesmíte zapomenout na to, že se při stěhování část kostela dozajista poztrácí. A torzo, které zbude, jistě vyhoví všem požadavkům na optimální proporce kostela.