Paliativní péče má hrát roli koordinátora v odcházení, tvrdí paliatr Ladislav Kabelka
Paliativní medicína je obor, který usiluje o co nejlepší kvalitu života s nevyléčitelnou nemocí. Respektuje hodnoty pacienta a jeho rodiny. Patří do ní ale i úsměv a humor.
„Líbí se mi výrok herce Jiřího Sováka, který pronesl: ‚Smrti se vůbec nebojím. Akorát mě štve, že je to na furt.‘ Ani já se jí nebojím, otázkou je, co je předtím. Vědomí konce dělá náš život šťavnatějším.“
Ladislav Kabelka
Od roku 2002 pracuje s nevyléčitelně nemocnými lidmi, byl předsedou České společnosti paliativní medicíny, kterou spoluzakládal. Je jedním z průkopníků paliativní péče u nás a také zakladatelem projektu Paliatr Vysočina. Současně je i primářem Hospice sv. Zdislavy v Třebíči a vedoucím paliativního týmu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
V oboru působí Ladislav Kabelka přes dvacet let a myslí si, že paliativních specialistů budeme potřebovat stále víc. „Za tu dobu se v paliativní medicíně mnoho změnilo a ještě mnoho je toho potřeba změnit. Jiný je nejen přístup lékařů, ale i státní správy nebo dostupnost služeb. V současnosti máme například i možnost domácí hospitalizace, specializované nemocniční týmy a jsem rád, že se tou problematikou v poslední době zabývá i sociální systém a pracuje s ní.“
Průměrná délka života se stále prodlužuje, specializovanou paliativní péči u nás ročně potřebuje 50 až 70 tisíc lidí.
„Například ve Švédsku je život s nemocí tématem většinou tři nebo čtyři roky v závěru života, u nás je to průměrně kolem dvaceti let. Odcházíme s nemocemi a má to své důsledky, jako jsou bolest, úzkost, strach, mnohdy dlouhodobá závislost na druhých, na péči. A to všechno vyžaduje nějaký koordinovaný systém podpory. Paliativní péče v tom má sehrát roli jako jakýsi koordinátor. Zvlášť tam, kde je intenzita těch potíží významná. A je úplně jedno, kde se člověk nachází a kde chce žít,“ vysvětluje Ladislav Kabelka.
Rodina pomáhá
„Jedním z našich hlavních cílů je, aby se lidem dostalo léku, kterému v nadsázce říkám ‚velká tableta s názvem rodina‘. Skoro bych si troufnul říct, že paradoxně nemoc může léčit i to, co rodina nezvládla léčit jinými metodami. Podporu potřebuje nejen nemocný člověk, ale i celá jeho rodina,“ dodává paliatr.
Kabelka napsal nebo byl spoluautorem několika odborných publikací, jedna z knih zachycuje příběhy jeho pacientů – Nemocné rozhovory. „Sám jsem se z toho všeho potřeboval vypsat, často to jsou neuvěřitelné scénáře, jde o reálné zážitky. Kniha může být nástrojem, jak lidem přiblížit i náš obor, je primárně o komunikaci.“
Jak zvládat takzvané úspěšné stárnutí? Jaké příběhy zažil na vlastní kůži? Poslechněte si v záznamu Apetýtu s Janou Kobylinskou.
Související
-
Loučka: Paliativní péče je víc o životě než o smrti. Pomáháme lidem prožít poslední dny co nejlépe
Kdybyste tušili, kdy přijde vaše poslední hodina, chovali byste se předtím jinak? Umírat se dá důstojně. Dokáže to paliativní péče.
-
To, že se rodina dokázala postarat o svého umírajícího, může zmírnit smutek, říká paliativní sestra
V posledních letech se o péči o umírající mluví stále častěji. Začíná být součástí nemocniční péče a vedle tradičních hospiců vznikají i hospicy mobilní.
-
Paliativní péče je především o životě, i když je to život s nemocí, vysvětluje lékařka
Medicína umí léčit, prodloužit život i s těžkou nemocí, ale staráme se dobře o ty, kterým medicína už nemá co nabídnout?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.