Odlitek ruky Charlotty Masarykové jsem si vezla v batůžku, přiznává ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně

„Profesionální deformace u mě funguje. Když třeba plánuji dovolenou, tak sice beru ohled na ty, kteří jedou se mnou, ale většinou to odnese manžel. Ale snáší to statečně, myslím, že už si za ty roky zvykl, ostatně v rodinách kolegů to bývá podobné. Jsou to srdcaři, potkávám opravdu vynikající lidi, se kterými je radost pracovat,“ říká s úsměvem předsedkyně Asociace muzeí a galerií.

Čtěte také

Prezident T. G. Masaryk si na okázalost nepotrpěl. Přesto se stal módní ikonou naší historie

Jak obtížné je vytvořit stálou expozici nebo jednorázovou výstavu? „Když zpracováváte jakýkoliv scénář k výstavě, bývá vždycky jedno z hlavních dilemat, že chcete určitý sbírkový předmět vystavit co nejatraktivněji, aby z toho návštěvník něco měl. Přemýšlíte o tom, jak ho dostat do souvislostí, protože velká část předmětů v muzeích nebyla původně určena k vystavování, ale k jinému používání. Jsou svědky nějakých uplynulých činností, jevů nebo situací. Zároveň je ale důležité, aby byl co nejvíc ochráněn. Nemyslím jenom poškození nebo krádež, ale některé předměty jsou náchylné na světlo, jiné třeba na změny teploty a vlhkosti vzduchu.“

Čtěte také

Masaryk korunovační klenoty neadoroval, republika si k nim musela najít vztah, vypráví historik

Masaryk nebyl v každém dějinném období kladně přijímanou osobností. Mnoho autentických připomínek jeho každodenního života se nedochovalo, proto je pro muzeum každý přírůstek cenným exponátem. „Když jsme tvořili sochu Masaryka v životní velikosti, měli jsme jako předlohu jeho oblek, který následně patřil rodině lánského zahradníka, pana Krejzy. Máme i klobouk, který nám darovaly Masarykovy vnučky.“

Setkání s rodinnými příslušníky je podle Chovančíkové vždy silným zážitkem. „Vzpomínám ráda na dobu, kdy jsem v muzeu začínala. Seznámili jsme se tenkrát s posledním osobním asistentem Jana Masaryka, panem Sumem, ten dokázal vnést dobrou náladu a noblesu. On zprostředkoval to, že jsme dostali klavír Charlotty Masarykové.

Irena Chovančíková, ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně|foto:Jana Kobylinská, Český rozhlas

Pak jsem získala i odlitek její ruky – jako dárek od prezidentovy vnučky, osobně při návštěvě u ní. Dneska už bych to samozřejmě neudělala, ale když jsem tenkrát odlitek dostala, vezla jsem jej domů v batůžku na zádech, byl to zážitek. Dobře to dopadlo a je vystavený. K takovým setkáním už nikdy nedojde.“

V čem vidí Irena Chovančíková budoucnost muzejnictví? Jak probíhá Národní soutěž muzeí a co prozradí o přípravách na další ročník celorepublikového Festivalu muzejních nocí? To uslyšíte v záznamu Apetýtu s Janou Kobylinskou.