O životě a o smrti v době postní

Čtyřicet dnů půstu slouží křesťanům i bezvěrcům k očistě. Někdo se ubírá k modlitbám, někdo se zavírá v tichu a temnotě. Stále více lidí i bez víry pociťuje, že je třeba očistit ducha i tělo. Je už i jakýmsi trendem se zjara postit, současným jazykem řečeno – detoxikovat. Na řadu přicházejí také otázky žití, smrti, pomíjivosti, ohlédnutí se za svým životem.

Téma stáří či smrti proniklo do lidových textů a obyčejů. V pořadu uvádíme písně o stáří a smrti v interpretaci Kateřiny Ďugové, Martina Holého a Anny Kománkové. Exitální téma se objevuje také v písních Lidové muziky z Chrástu. Chrástecký kolektiv nově uvedl CD Svatební a pohřební, ze kterého přinášíme ukázku.

K smrti se dříve vázala řada zvyklostí. Kromě smutečního kroje se někde nosily zástěry naruby, pozůstalí urovnávali křivdy s mrtvým prostřednictvím jeho mluvčího, nad hrobem se okázale lamentovalo, aby lidé z vesnice neřekli, že rodina mrtvého neměla ráda. Podobně to popisuje „stařenka“ Králová z Tvrdonic na záznamu z roku 1958.

Útěchu lidem přinášely postní nábožné písně. V lidovém jazyce je v pořadu představují Petr Mička a Jan Zaviačič, kteří je nazpívali pro nosič Hudba pravdy – moravské písně postní, velikonoční a rozjímavé.