70 let panelů v Brně
První sídliště v Brně: Juliánov. Umělecké prvky mezi domy, občanská vybavenost i vlastní koupaliště
Úplně prvním sídlištěm v moravské metropoli takzvaně se vším všudy byl Juliánov.
„Já tady bydlím odmalička. Takže tak 45 let to může být. Tady byly keře, ty nám vymlátili. Tam byla betonová plocha, kde jsme si tahali sítě a děda nám tam dělal kluziště a chodili jsme tam na hokeje,“ vzpomíná na Juliánov svého dětství pan Milan. Dnes se tu na travnatém plácku na kolech prohání jeho vlastní potomci. Podle svých slov se mu v Juliánově bydlí dobře, pár výtek ale má. Na sídlišti chybí kavárna a místo holé zatravněné plochy by s dalšími rodiči raději viděli hřiště pro menší děti.
První satelit se vším všudy
Sídliště Juliánov vzniklo mezi lety 1959 a 1962 a ve své době bylo opravdovým satelitem, jak říká architekt Lukáš Pecka. Urbanismu brněnských sídlišť věnoval celou svou disertační práci na Vysokém učení technickém.
„Je to sídliště, které bylo zbudované včetně občanské vybavenosti na zelené louce za městem. Na náhorní plošině, včetně školy, školky a obchodního střediska a v tomhle směru je výjimečné dodneška,“ popisuje Pecka. V 60. letech sice už v Brně vznikaly panelové domy, s komplexní zástavbou s občanskou vybaveností byl ale autor Juliánova – architekt Pavel Krchňák – pionýrem.
Inspirace bývalou vesnicí i první vlaštovka umění
Krchňákův cit pro detail se projevil například i u návrhu vodní plochy na centrálním náměstí sídliště. Situoval ji tak, aby kopírovala rybník, který na místě historicky byl. I v celkovém rozvržení zástavby se držel toho, jak vypadala vesnice, která na místě dříve stála: například tam, kde byla náves, navrhnul náměstí.
„To byla původně hasičská nádrž, koupali jsme se tam a chytali žabičky,“ vypráví pan Milan. Později byla nádrž oplocená, vykachličkovaná a předělaná na koupaliště, která dnes funguje i s přidruženým barem.
Juliánov ukrývá ještě další významný prvek, o který se postaral architekt Krchňák. Přibližuje ho historička architektury Markéta Žáčková z VUT: „V roce 1965 začal platit zákon, podle kterého muselo být umění povinně součástí každé veřejné zakázky. Což byly kromě rodinných domů víceméně všechny. Ještě před tím, než byl zákon v účinnosti, tak v té projekční části pozval umělce Zdeňka Macháčka, který vytvořil sérii děl na pomezí soch a herních prvků.“
Modernizace fontány a přidání sedlových střech
Prolézačky, které vypadají jako děravé kokony, jsou stále umístěné u dětských hřišť mezi paneláky. Vodní prvek na ústředním plácku doplňuje plastika Pramen od sochaře Jiřího Marka. Během revitalizace městská část nechala vodní prvek zmodernizovat a s ním i sochu.
Lukáš Pecka upozorňuje na část revitalizace z 90. let, která se zas tak moc nepodařila. S touhou po zútulnění paneláků ze 70. let bylo rozhodnuto o přidání sedlových nástaveb. „Vznikly tak pitoreskní, skoro ‚chatičkové‘ střechy na několikapatrových panelácích,“ vysvětluje architekt.
V Juliánově je kolem 1 300 bytů pro více než 4 000 obyvatel. Velikostně tedy mezi ostatními brněnskými sídlišti nevyčnívá, jeho prvenství mu ale nikdo neodpáře.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
