Nejtěžší okamžiky? Když vás rodič drží za bundu a prosí o záchranu dítěte, říká lékařka

Lucie Langová se narodila v Jilemnici. Vystudovala jilemnické gymnázium a poté Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Atestaci má z Fakultní nemocnice v Motole. A do prvního zaměstnání nastoupila v nemocnici v rodné městě, tedy v rodné Jilemnici na ARO. Jako lékařka zdravotnické záchranné služby slouží od roku 2010.

Byl nějaký moment, kdy sis říkala, že sis měla vybrat jinou profesi?

Určitě takový moment byl. Naštěstí jich není tolik, ač vidíme hodně ošklivých věcí. Byl před narozením Bertíka, bylo to při autonehodě, kdy mi umřelo několik dětí pod rukama. Tam jsem přemýšlela, jestli nevídám té bolesti až moc, jestli je to pro jednoho člověka unesitelné za ten život.

Záchranářka Lucie Langová slaňuje z vrtulníku letecké záchranné služby|foto:Igor Jícha

Potom se to s narozením Bertíka ještě zhoršilo. Myslela jsem si, že osud ke mně bude milosrdnější a do cesty mi nebude stavět nic takového, že budu ošetřovat babičky a třeba rodit miminka nebo dělat takovou veselejší práci, nicméně nenechalo to dlouho na sebe čekat a hned po pár týdnech už jsem letěla za utopeným nebo topícím se děťátkem a podobně.

Souhlasíš s tím, že cvičení je tím základním způsobem, jak se v komplikované situaci dokázat soustředit, zorientovat a co nejlépe poskytnout první pomoc?

Opravdu těžko na cvičišti, tak ono na tom bojišti není úplně lehko, ale čím víc na tom cvičišti jsem a čím víc si zautomatizuju některé postupy, tak mi to bojiště přijde o něco přívětivější.

Vždycky si říkám, že sdílená radost je dvojitá radost, tak sdílené neštěstí je trošku snazší neštěstí. Proto právě funguje dispečink záchranné služby. Když třeba učím úplné lajky, tak jim říkám: „Když si nic nezapamatujete z této přednášky, tak si zapamatujte, že si musíte zavolat pomoc.“ Prostě to znamená, že v tu chvíli vy tam nejste sám, že na druhém konci drátu je někdo, kdo je profesionál, kdo to dělá každý den několikrát a kdo to prostě umí. Vy jenom přehodíte tu situaci na něj a on už vám dává jasné pokyny.

Já to vím teď už sama na sobě, kdy jsem taky zažila velmi těžkou situaci s vlastním dítětem, a to jsem lékařka, záchranářka. Jela jsem několikrát zachraňovat cizí děti a byla jsem naprosté v pohodě, protože to už dělám nějakou dobu. Ve chvíli, kdy to bylo moje dítě, tak to byla úplně jiná situace. Neříkám, že jsem panikařila. Ale byla jsem hrozně ráda, že jsem měla na telefonu dispečink a že za 6 minut u nás byla zdravotnická záchranná služba.

Lékařka Lucie Langová zasahuje s týmem horské služby často v nepřístupném terénu|foto:Igor Jícha

Jaký byl nejtěžší moment, se kterým ses při své práci setkala?

Těch bylo několik. Já jsem nad tím přemýšlela, většinou, není to tak vždycky, jsou to samozřejmě děti a tragédie dětí, kdy to neskončí dobře. My jsme zvyklí se s dětskými pacienty setkávat poměrně často, a to i s dětmi, které jsou v kritickém stavu. Pro mě jsou hodně těžké momenty ty, co jsou třeba psychicky těžké v rámci té rodiny.

Pro mě v tu chvíli záchrana dítě je něco automatického. Já nastartuju tzv. autopilota a dělám všechno, abych to dítě zachránila. Vůbec nad tím nepřemýšlím. Vůbec nepřemýšlím, kolik mu je, že to je malé dítě. Přemýšlím nad jeho váhou, věkem kvůli medikaci a kvůli nastavení ventilátoru. Ale jedu prostě automaticky. Najednou vám do toho vstoupí ten rodič, drží vás za bundu, pláče a prosí, někdy i klečí před vámi, abyste jim zachránil to dítě.

Skoro nikde se o tom nemluví, ale jednou z nejtěžších věcí jsou sebevraždy dětí.

A najednou před vámi není někdo, koho zachraňujete automaticky, ale je tam něčí dítě, něčí největší láska na světě. Vy jste ten jediný v tu chvíli, kdo může ten osud prostě dát na jednu nebo na druhou stranu.  V tu chvíli na vás padne obrovská zodpovědnost. A to jsou pro mě nejtěžší okamžiky.

Pak nejtěžší okamžiky jsou sebevraždy dětí. Je to věc, která se ani skoro nikde nezmiňuje, radši se o tom nemluví. Chápu to, ale patří to bohužel do naší práce. Bohužel se s tím setkávají už i horští záchranáři. A to je taky pro mě naprosto stresující a těžká záležitost. Dneska to ty děti mají navíc i tak strašně jako dovedené k dokonalosti, že my tam čteme dopisy na rozloučenou, my tam vidíme poskládané věci a podobně. Tak to jsou věci, které mi samozřejmě nedělají dobře.

Moderátorka Alena Zárybnická a záchranářka Lucie Langová|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Poslední otázka od umělé inteligence: Když vás někdo slyší říct, že letíte do práce, máte pocit, že si lidé myslí, že to myslíte doslova?

Myslím si, že moji přátelé si to i myslí. Někdy mi přijde rychle SMS: „Neletíš náhodou do Jilemnice? Tady slyším majáky. Neletíš k nám?“ Je to tak, že v rámci přednemocniční péče buď čekáme, nebo běháme, případně létáme.

Jaký mechanismus spouští v moment, kdy si zavoláme pomoc? Co Lucii Langovou přilákalo na kurz horské medicíny? Poslechněte si celý rozhovor.