Nedělní Noční linka: Jak jsem se slyšel/a poprvé (ze záznamu)
Lidé svůj vlastní hlas slyší jinak, než ho slyší ostatní. Lidé tuto zvláštnost objevili poprvé až v dobách, kdy bylo vynalezeno nahrávání zvuku na reprodukční přístroje. Proč tomu tak je?
Když slyšíte mluvit ostatní lidi, zvukové vlny jsou přenášeny vzduchem, až pak se dostanou k našemu vnějšímu uchu. Odtud pokračují přes zvukovod a bubínek až do středního ucha, dále do vnitřního ucha až k hlemýždi. Hlemýžď je tekutinou naplněný spirálovitý orgán ve vnitřním uchu, který zvukové vlny převádí do mozku.
Když ale sami mluvíme, proces vnímání zvuku je trošku odlišný. Částečně náš hlas slyšíme již zmíněným způsobem, kdy se vzduchem dostane zpět do našich uší a mozku. Také jej ale vnímáme prostřednictvím soustavy kostí a tkáně uvnitř naší hlavy a při mluveném projevu jsou vibrace z našich hlasivek přenášeny kostmi přímo do naší lebky.
Řeknete v dnešní Noční lince s Borkem Kapitančikem, jaké to pro vás je (a bylo), když slyšíte svůj vlastní hlas?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka