Mít domácí zvířátko je velká zodpovědnost, ne povinnost, říká zvířecí patoložka

Jsou také případy, že si pitvu zvířete vyžádá sám majitel. „Většinou  proto, že majiteli uhyne jedno zvířátko, doma jich má ale víc, a tak se bojí, aby se ostatní nenakazila.“ Často jsou předmětem zájmu Lucie Frgelecové i chráněné druhy. Například vlci, rysi nebo medvědi. Tam je pitva součástí pátrání po tom, jak k úmrtí došlo. „Musím říct, že téměř ve všech případech těch mrtvých vlků, co se u nás pitvali, se jednalo o srážku s autem nebo vlakem, čtyři byli střeleni. Co se týče rysů, je to podobné, ale měli jsme i případ, kdy rys Olda byl střelený do kolene, dlouho dobu přežíval, živořil, strašně zhubnul a to mi přijde jako hodně velký týrání.“

A jaký byl její nekomplikovanější případ? „Je to už pár let zpátky, že přišla k nám do ordinace slečna, dala nám plastovou krabičku od zmrzliny a říkala, že by chtěla pitvu. Když otevřela krabičku, byl tam obrovský šnek, achatina. Umřel a jeho majitelka chtěla vědět proč. V tu chvíli jsem si pomyslela, že já o šnecích moc nevím. A ona ještě říká: prosím vás, já bych potřebovala nutně zachovat ulitu. Vůbec mi nebylo jasné, jak ho dostanu ven, už ani moc nevoněl. Tak jsem obvolala polovinu naší univerzity s prosbou o radu. Nakonec se to povedlo, převzal si to kolega, byl to pro mě nejtěžší případ, protože jsem nevěděla, co mám dělat,“ vzpomíná Lucia Frgelecová.

Jaký nevítaný dárek si Lucia Frgelecová  z práce  odnesla domů? Proč se z ní stala veganka? A co zajímá její studenty? Poslechněte si v záznamu Apetýtu s Janou Kobylinskou.