Literární výročí: Václav Renč

Narodil se v roce 1911 ve Vodochodech u Roudnice nad Labem. Rodina v roce 1917 přesídlila do Prahy. Zde Václav Renč absolvoval filozofickou fakultu a v letech 1933–36 byl pak propagačním redaktorem Svazu knihkupců a nakladatelů a redakčním tajemníkem časopisu Rozhledy po literatuře a umění.

Od roku 1937 pracoval jako redaktor pražského nakladatelství Novina a v letech 1942-45 byl spisovatelem z povolání. Po válce působil v sezoně 1945/46 jako dramaturg Městského divadla v Olomouci a poté jako lektor a režisér Národního divadla v Brně až do doby, kdy dostal od akčního výboru výpověď a musel divadlo opustit.

Jak píše Jaroslav Med ve Slovníku české literatury po roce 1945: Renčovo literární dílo je od počátku ovládáno silnou křesťanskou spiritualitou. Jeho básnická tvorba z třicátých let (Studánky, Sedmihradská zem, Vinný lis) má zcela jednoznačně metafyzicko-náboženský ráz. Základními konstantami Renčova duchovního prostoru, transponovanými v umělecký tvar, je protiklad ducha a hmoty, světla a tmy. Smyslovost je v jeho poezii nahrazována slastí z tvorby, do níž se sublimuje básníkův náboženský prožitek. Dokonalost vytvořeného díla, absolutno jeho tvaru má manifestovat absolutno Božího jsoucna.

Podobu metafyzicko-náboženských podobenství, odhalujících klamnost smyslového světa, který zakrývá pravou podstatu bytí, má také většina Renčových divadelních her (Marnotratný syn, Císařův mim, Barbora Celská). Jejich podstatou není dramatický vývoj postav a psychologické konflikty, ale střetávání nadosobních idejí, v nichž je odkrývána skutečnost Božích záměrů.

Také v tvorbě z padesátých a šedesátých let (Setkání s Minotaurem, Popelka nazaretská, autorský výběr z poezie 1941–62 Skřivaní věž) zůstal Renč básníkem hluboké křesťanské víry. Pro děti a mládež napsal veršovanou pohádku Perníková chaloupka, jevištní a rozhlasové dramatizace pohádkových i jiných děl a několik loutkových her.

Od roku 1949 byl z politických důvodů nucen živit se pouze příležitostnými pracemi, v květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou v dubnu 1952 odsouzen na 25 let vězení. Z vězení byl propuštěn roku 1962, ale rehabilitován v plném rozsahu byl až v roce 1990. Po propuštění pracoval jako dramaturg operety Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Od roku 1967, kdy se přestěhoval natrvalo do Brna, se věnoval literatuře a překládání.

Více najdete na stránkách Slovníku české literatury. Medailonek připomínající Václava Renče uvedeme na závěr Zelného rynku v sobotu 27. dubna.