Literární výročí: Hermann Ungar

Jak uvádí Jaroslav Bránský: Hermann Ungar psal své prózy a dramata výhradně německy. Jeho život a dílo takřka zmizely z obecného povědomí a živořily jen v paměti starší generace křesťanského obyvatelstva Boskovic. Hrozilo nebezpečí, že upadnou v totální zapomenutí i zde. Část Ungarovy prozaické tvorby byla přeložena do češtiny ještě za autorova života, jeho hry však zůstaly nepřeloženy.

V šedesátých letech 20. století se objevily první pokusy o oživení díla Hermanna Ungara. Pražská germanistka dr. Eva Pátková, která napsala krátkou biografii Hermanna Ungara, seznámila Jaroslava Bránského s německým literárním vědcem Dieterem Sudhoffem, který psal o Ungarovi dizertační práci a po obsáhlé monografii v roce 2002 vydal poprvé skutečně úplné dílo tohoto spisovatele, který byl zapomenut i v literatuře německé.

Jaroslav Bránský píše: „Řadu let jsme si vyměňovali poznatky, posílali jsme si inspirativní dotazy a prodírali jsme se zarostlými pěšinami k autorovi a jeho tvorbě. V roce 1988 jsem publikoval ve Světové literatuře první stať o Hermannu Ungarovi s ukázkami jeho próz. Od té doby se stále častěji objevovaly mé články o Ungarovi a překlady ucelených próz, nejprve časopisecky, později i knižně. Podle toho, že se jméno Hermann Ungar objevilo i v nových encyklopedických pracích, se zdá, že se začalo pro tohoto autora blýskat na lepší časy. Snad za definitivní zlom lze považovat můj překlad všech Ungarových románů a menších próz, který vyšel roku 2001 a setkal se s příznivým ohlasem odborné veřejnosti a snad i běžných čtenářů.“

Hermann Ungar pocházel z ortodoxní židovské patricijské rodiny, která svůj původ odvozovala od vrchního rabína v Boskovicích. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově a pracoval na vyslanectví Československé republiky v Berlíně jako obchodní atašé. Thomas Mann v něm viděl největší naději poválečné německé prózy. Podle Jaroslava Bránského však literární tvorba, kterou Ungar psal „s pocitem zodpovědnosti a zároveň pochyb o vlastních schopnostech, jakoby vskrytu, paralelně se svým zaměstnáním a živým společenským životem“, nebyla určena široké čtenářské obci. Odpuzovala ji totiž jeho odvážná a nelítostná analýza všech tabu lidského života.

Předčasná smrt tohoto „moravského Dostojevského“ a nacistická protisemitská opatření uvrhla v zapomenutí Ungarovy prózy Chlapci a vrazi, Zavraždění kapitána Haniky, povídky ze souboru Colbertova cesta a jiné, i romány Zmrzačení a Třída. Teprve v šedesátých letech vysoké ocenění díla Franze Kafky oživilo zájem o Hermanna Ungara, který – podle Jaroslava Bránského – přes svůj moravský původ patří charakterem své tvorby k pražské německé literatuře a k širšímu okruhu svého slavnějšího vrstevníka.

Citovali jsme z textu publikovaného v programu pražského divadla Ypsilon. Více si můžete přečíst na internetu na adrese www.Regionpress.cz.

Medailonek připomínající spisovatele uslyšíte na závěr Zelného rynku v sobotu 13. dubna.