Ke StarDance mě ukecali za měsíc, vzpomíná Imrich Bugár

Narodil se u Dunajské Stredy na slovensko-maďarském pomezí. Vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu. Aktivní kariéru ukončil v roce 1995. Pracoval na Dukle. Letos 1. října to je 50 let, co právě na Duklu nastoupil. Je šestinásobným vítězem ankety Nejlepší atlet Československa a místopředseda Českého klubu olympioniků.

Proč ne koule, proč disk?

Koule se mi nelíbila, protože je to špinavé. To je pořád škvára u krku. Když se hází na trávu, tak je to lepší. Já jsem byl jako kluk z vesnice, rád jsem házel. Zamlada jsem házel daleko kriketovým míčkem, pak i granátem. Hrál jsem házenou a dával jsem docela velké rány. Jednou mi učitel Matuš říkal: „Hele, v neděli je okresní přebor v atletice, tak zkus disk, když už tak házíš.“ Já jsem nevěděl pořádně, jak se to drží, ale bylo to dobré. Na kole jsem dojel do Dunajské Stredy, v rámci rozcvičky jsem odkoukal od ostatních, jak se to drží, jak se to hází. Na otočku jsem si netroufnul, ale prvním hodem jsem nějak mávnul rukou, hodil jsem 31,14 a vyhrál jsem o 2 metry.

Imrich Bugár|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

Vy jste v jednom ze starších rozhovorů říkal, že vaším tanečním parketem byl vždycky diskařský kruh. Jak dlouho trvalo, než vás přemluvili pro StarDance?

Když mě oslovili, tak jsem si říkal, že si ze mě dělají srandu. Měsíc jim trvalo, než mě takzvaně ukecali, ale nakonec jsem s tím souhlasil, protože jsem se ptal pár kluků, kteří tam byli přede mnou - Aleš Valena, Tomáš Dvořák. Oni říkali, že je tam hrozně srandy, ale trochu tréninku taky. Nakonec ta sranda byla, ale tréninku ještě víc.

Protože jsem sportovec, když do něčeho jdu, tak jdu naplno. Tak jsem se snažil, nakonec jsem to zvládnul tak, že jsem získal nějaké sympatie u lidí. Byl jsem nakonec třetí. Sundal jsem 12 kil. Na některé tance rád vzpomínám, ale na quickstep ne, to mi nešlo.

Koukám na vaše ruce, říkám si, že třeba v okamžiku, kdy vám šili kostýmy na StarDance, tak to s vámi krejčí asi neměli úplně nejednoduší, co?

Frak mi šili dva měsíce. Ale nakonec to byl taky určitý cíl, protože jsem si říkal, že když už mi ušili tak krásný frak, tak ho musím mít aspoň dvakrát na sobě. Akorát se do toho obléct, když jsme měli jenom 20 minut na převlíkání, tak to byl fofr, čtyři ženy mě tam do toho cpaly, abych to stihl.

Poslední otázku klade umělá inteligence. Ptá se vás, kdybyste měl možnost uspořádat ideální diskotéku, s jakou hudbou a umělci, kdo by na ní vystoupil, jakou atmosféru byste chtěl vytvořit? Já k tomu tedy dodávám, zda by v tom na té diskotéce nějakou úlohu hrál taky disk.

No, tak to je zajímavý. Jak jsem byl ve StarDance, tak jsem říkal, že kdybych postoupil do finále, tak je na výběr volný tanec, Jitka (taneční partnerka) říká, že bychom vybrali diskotéku jako disk. Já diskotéku rád poslouchám a dokonce jsme vždycky zablbli zamlada, ale teďka už rychlé tance na mě nejsou. Ale disk a diskotéka to jenom jako slovně podobné, jinak to je něco jiného, tam se otočky moc nedělají.

Je důležité, aby disk měl hladký povrch? Proč by každému řekl, aby šel do StarDance? Jak vzpomíná na rok 1984, kdy nemohl odjet na olympiádu do Spojených států amerických? Proč nikdy nepřemýšlel o emigraci? Jak vypadá trénink diskaře?