Jaroslav Sakala: Dnes to mají skokani daleko složitější
Má zápis v Guinnessově knize rekordů. Je to 30 let a pár měsíců, kdy jeho jméno vévodilo výsledkové listině na Mistrovství světa v letech na lyžích v Planici. Je posledním Čechem, kterému se triumf podařil, tedy je posledním českým skokanem, který se stal světovým šampionem. Mým hostem je mistr světa v letech na lyžích a olympijský medailista Jaroslav Sakala.
Jaroslav Sakala pochází z Krnova. Skokanskou kariéru začal v deseti letech. Do desítky se dostal po deseti letech v Kanadě a o rok později v Trondheimu skončil na sedmém místě. Pak přišla olympijská medaile, kdy spolu s Františkem Ježem, Jiřím Parmou, Tomášem Goderem získali v Albertville bronz ve družstvech.
Jsem ráda, že se spolu potkáváme, že mám možnost o vaší sportovní kariéře i o vaší současnosti s vámi mluvit. Dobrý den.
Dobrý den. Když jsem vyhrál mistrovství světa, bylo to sice krásné, byl to takový soukromý pocit, ale dneska, když jsem trenér a někdo z mých svěřenců dosáhne úspěchu, tak z mé strany je to sdílená radost a má daleko větší zásah i do mých emocí, že to prožívám daleko více a intenzivněji než to své vítězství.
Pociťujete větší napětí, když jste stával na můstku sám, nebo když na můstku stojí váš svěřenec?
Čtěte také
Já můžu naprosto zodpovědně říct, že jako trenér mám zodpovědnost daleko větší. Mám o kluky daleko větší obavu, když jim mávnu, jestli všechno bude v pořádku, protože v podstatě nezodpovídám za sebe, nebude mě to bolet. Kdyby někdo z kluků spadnul, a někdy se to stává, tak to prožívám opravdu velmi intenzivně a je to dost svazující. Myslím, že i u trenéra je to jedna z vlastností, kdy musí jít trošku přes sebe a prokázat i těm klukům, že jim věří a že ví, že to zvládnou.
Pojďme probrat teď skok vteřinu po vteřině. Od toho momentu, kdy vlastně přicházíte na tu věž skokanského můstku a dosedáte na tu startovní lavičku.
Víte, dnes je to trošku jiné, než to bylo za mě. Já jsem přišel nahoru na tu věž, natáhl jsem si kombinézu, startovní číslo a mohl jsem se rozjet. Dneska to mají skokani daleko složitější, protože nahoře nejdřív čeká kontrola komisařem FIS, který jim změří různé míry na kombinéze. Teprve, když nahoře projdou, postupují na startovní proceduru. Přijdou, nazují si lyže, sednou na lavičku a čekají na signál, který mají na semaforu, kde mají vteřiny a červenou, oranžovou a zelenou barvu jako v autě, mají minutu na to se připravit, pak mají 10 sekund na to, aby je trenér pustil, pak následuje samotný nájezd, odraz, let a doskok.
Měl jste své vzory v letech na lyžích?
Tak já jsem poprvé přišel do kontaktu ze skoky na lyžích ve Vrbně pod Pradědem, když tam otevírali nově postavený skokanský areál. Ještě jsem vůbec neuvažoval, že bych byl skokanem, ale tam mi otec ukázal pana Jiřího Rašku. Nedlouho poté jsem si ve školní knihovně půjčil Pohádku o Raškovi. Ta knížka je napsaná takovým stylem, že jsem od té doby nechtěl nic, jenom jsem to chtěl prostě zkusit na tom můstku, jak popisuje Ota Pavel. Takže to byl takový můj první vzor. A po nějakých čtyřech letech v klubu ve Vrbně jsem se dostal, měl jsem štěstí, dostal jsem se do Frenštátu pod Radhoštěm. Tady mě Jiří Raška potom vedl. A byl to opravdu takový druhý tatínek, protože jsem tady byl vlastně z domova od 13 let, myslím si, že utvářel hodně i moji osobnost pozdější.
Kdybyste měl popsat jednu základní vlastnost, kterou musí mít skokan na lyžích a která je pro ně nejdůležitější, která by to byla?
Uvědomit si, že každý skokan má strach. Kdo dokáže překonat sebe sama, tak má velkou možnost uspět, protože lety na lyžích jsou opravdu velmi stresová záležitost. Já osobně jsem vždycky byl rád, když bylo trošku horší počasí, protože jsem viděl, pokud půjdu přes sebe a risknu to, že je velká šance uspět, protože to nedokáže každý.
Poslední otázka od umělé inteligence. Ptá se, jestli je jednodušší trénovat muže, nebo ženy?
Protože jsem trénoval ženy i muže, můžu říct, že tam velké rozdíly nejsou. Když jsem trénoval ženy, tak ženy mají opravdu smysl pro detail, jsou takové urputnější v tom, že chtějí to, co je chcete naučit, vám ukázat, že jsou schopné se to naučit. Kluci jsou více flegmatičtí a mají někdy pocit, že na to je vždycky dost času a je potřeba si to nejdřív užít s humorem, až přijde na to vážno, tak jsou schopní zabrat. Holky jsou více cílevědomé a mají smysl pro detail.
Jaké jsou parametry kombinézy a proč je klíčové, aby je všichni dodržovali? Jaké rady mu dával Jiří Raška? Proč začal studovat existenciální analýzu? Jaký má zápis v Guinnessově knize rekordů?
Související
-
Lyžař Jiří Beran: Na Jizerskou padesátku jsem se vždycky rád vracel
Přesně za týden se běží 56. ročník Jizerské padesátky. Legendární závod, kde se potkávají profíci a hobby běžci. Jeho nejslavnějším účastníkem je dnešní host.
-
Ve Skutči vyrobili boty pro Věru Čáslavskou i Jiřího Rašku, dnes je vystavují v muzeu
Skuteč je pětitisícové město, které z velké části leží v krajinné oblasti Železných hor. Tamní život zásadně po staletí ovlivňovala dvě odvětví: kamenictví a obuvnictví.
-
Snowboardista Martin Černík: Naposledy jsem stál na lyžích na gymplu
Dnešní host je vicemistrem světa v U-rampě a prvním českým snowboardistou, který startoval na Olympijských hrách v Turíně. Martin Černík je ikona českého snowboardingu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka