Když jsem šel z Hradišťa... Moravský slavík Jožka Černý slaví osmdesátiny

Když se v květnu 1945 vracel z exilu do vlasti prezident Edvard Beneš, navštívil i rodiště svého předchůdce Tomáše Garrigua Masaryka. A právě na hodonínském nádraží de facto odstartovala pěvecká kariéra Jožky Černého, když jako tříletý prezidentovi zazpíval. „Kulturní vložka byla taky, že chlapeček mu u vagónu zazpívá. Předtím jsem si utřel slzy, vlak zastavil a otevřelo se okno. Pan Beneš se vyklonil i s manželkou, tak jsem začal zpívat,“ zavzpomínal loni ve vysílání Českého rozhlasu Jožka Černý.

Která písnička je jeho srdci nejbližší, to nikdy nedokázal říct. Jen s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů jich natočil 1200. Všechny zpívá srdcem tak, aby se obsah textu dostal posluchačům do duší.

Jožka Černý vydal více než 30 alb, prodaly se jich miliony. Za album Za tú horú, za vysokú dostal vůbec první zlatou desku v dějinách folklóru. České národní písně nahrál i s orchestrem Václava Hybše. Na slavné album Lásko, bože, lásko se dostaly třeba i Rožnovské hodiny.

Miluje rychlé motorky a hlavně veterány. Dlouhá léta pracoval jako automechanik, živil se ale i uměleckým kovářstvím nebo jako mechanik šicích strojů. S lidovými písničkami sjezdil všechny kontinenty, přesto nejvíce miluje rodnou jižní Moravu.