Kdo byl básník Moravy Jiří Kuběna?

12. srpen 2017
Jiří Kuběna čte ze svého básnického díla.

Ve čtvrtek 10. srpna zemřel po dlouhé nemoci básník Jiří Kuběna. Byl prostějovský rodák, podstatnou část života prožil v Brně a od roku 1994 bydlel na hradě Bítově, kde působil jako kastelán.

Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert, se narodil 31. května 1936 v Prostějově v rodině letce a sochařky. Dětství prožil v Praze. V roce 1948 byla rodina přesunuta do Brna, neboť otec byl degradován.


Poslední rozloučení bude 15. srpna
Lidé, kterým byl Jiří Kuběna blízký, se s ním rozloučí v úterý 15. srpna. Nejprve se tak stane ve 13.00 v kapli Nanebevzetí Panny Marie na hradě Bítově a o hodinu později následuje mše svatá v kostele sv. Václava v Bítově.

Osudové setkání na hradě Bítově
V letech 1953–1954 vydával mladý básník společně s Václavem Havlem a volným okruhem Šestatřicátníků časopis ROZHOVORY 36 – první český (i když studentský) samizdat vůbec. V Brně založil společně s Pavlem Švandou a Violou Fischerovou, později také s Věrou Linhartovou, odbočku Šestatřicátníků.

V letech 1954 až 1959 studoval Jiří Kuběna dějiny umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V létě 1955 došlo při letní brigádě na hradě Bítově k jeho osudovému seznámení se Zdeňkem Kuběnou, od nějž převzal jméno, které od té doby používal.

Jiří Kuběna a moravské památky
Od roku 1959 byl Kuběna zaměstnán jako historik umění v brněnském památkovém ústavu. Svůj profesní život spojil s památkovou péčí – podílel se na rekonstrukci zámků v Lysicích, Vranově nad Dyjí či v Buchlovicích.

Jiří Kuběna ve svém bytě na hradě Bítově.

V roce 1963 společně s Mikulášem Medkem a Janem Koblasou realizoval slavný moderní oltář v kostele svatého Petra a Pavla v Jedovnicích.

Setkání s Jakubem Demlem a Vítězslavem Nezvalem
Jiří Kuběna patřil k okruhu časopisu Tvář, redigoval samizdatové sborníky Tempo a Tauros a časopisy Box (od roku 1988) a Proglas (od roku 1990). Jako básníka jej ovlivnila především poezie Otokara Březiny a silně na něj zapůsobily osobní návštěvy u Jakuba Demla a Vítězslava Nezvala.

V básni Výuční list z roku 1961 Kuběna o zdrojích své poezie napsal: „Stvol – velkolepý styl / posledních Nezvalových let. / Květ – Březinův svět. / A Jakub Deml – pyl.“

Jiří Kuběna je autorem třicítky rukopisných básnických sbírek – první knihu Zpívající Voliéra napsal jako sedmnáctiletý. Jako katolický křesťan a také z důvodu své neskrývané homoerotické orientace (svůj coming out provedl už v létě 1954 na Havlově) však nemohl do roku 1989 oficiálně publikovat.

Jeho verše v 60. letech recitovali Jan Tříska a Marie Tomášová
V šedesátých letech se o uvedení jeho poezie na scénu pokusila pražská Společnost přátel Jiřího Kuběny – jeho verše tehdy recitovali Jan Tříska a Marie Tomášová.

Hrad Bítov

V sedmdesátých letech publikoval především v okruhu moravského samizdatu Texty přátel a bytového divadla Šlépěj v okně. Vedle Pavla Švandy a filozofa Josefa Šafaříka byli s touto skupinou spojeni především Jaroslav Erik Frič, Miroslav Holman, Petr Mikeš a další básníci.

Po roce 1989 začal Kuběna oficiálně publikovat a účastnil se mnoha kulturních aktivit. Inicioval také založení společnosti Dědictví Jakuba Demla. V letech 1994 až 2006 byl kastelánem hradu Bítova, kde pořádal velké výstavy – například Jiřího Kříže, Jiřího Koláře, Jana Koblasy a dalších. Od roku 1996 společně s Martinem Pluháčkem-Reinerem uspořádal na Bítově několik ročníků celostátních setkání českých básníků.

Poezie pro něj vždy byla jen jedna, jako Kristova „suknice nesešívaná“, a proto sezval zástupce tzv. šedé zóny, disentu, undergroundu, exilu, ale i předlistopadové oficiální scény.

Jiří Kuběna a Český rozhlas Brno
On sám byl básník rodem (poeta natus), ale i básník mimořádně poučený (poeta doctus). Četné citace, vícečetné názvy i komplikovaná věnování a také aluze na antickou a křesťanskou tradici, světovou poezii, prózu i filozofii dovolují zařadit jeho pozdní dílo do proudu postmoderny. Ale poezie pro něj byla především zpěvem, říkal, že své básně slyší.

Jiří Kuběna při rozhovoru s Alenou Blažejovskou.

Po roce 1989 publikoval kromě řady básnických sbírek také básnický výbor Krev ve víno, knihu esejů Paní na Duze a v roce 2006 knihu vzpomínek Paměť básníka. Jejím základem se stalo memoárové vyprávění, které od roku 1996 po celých deset let načítal pro Český rozhlas Brno a pod názvem Z Mého Orloje je vysílal literárně-publicistický magazín Aleny Blažejovské Zelný rynk. Jiří Kuběna byl příznivcem brněnského rozhlasu a věnoval mu báseň, kterou si můžete poslechnout v jeho přednesu.

V roce 1998 dostal Jiří Kuběna od prezidenta Václava Havla medailí Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně. Byl také nositelem Ceny města Brna a čestným občanem Bítova.

Celé básnické Dílo Jiřího Kuběny zahrnuje sedm dílů v devíti svazcích a vycházelo od roku 1998 nejprve v nakladatelství Jaroslava Erika Friče Vetus Via, poté edici převzalo nakladatelství Host.