Zestárli o desítky let za pár vteřin. Sedmáci si vyzkoušeli, jak se cítí staří lidé

7. prosinec 2017
Stáří na zkoušku.

Jak se chodí do schodů s bolavými klouby nebo jak se čtou malá písmenka, když vám vysoký věk oslabil zrak? Tyto nepřenositelné zkušenosti se odborníci z lékařské fakulty v Brně pokusili zprostředkovat dětem ze základních škol.

I mladí můžou zkusit porozumět problémům stáří. Geriatři z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity proto vytvořili po japonském vzoru takzvanou simulační sadu stáří. Je to soubor návleků a zátěží, které blokují pohyb kloubů a působí různá omezení.

Každý tak může na vlastní kůži zažít, jak se cítí člověk s nemocnými klouby, který špatně vidí a hůř slyší. S touto sadou a přednáškou o zdravém životním stylu míří odborníci do základních a středních škol.

Zestárnout v okamžiku o desítky let si vyzkoušeli i žáci dvou sedmých tříd kroměřížské základní školy Slovan. Nejprve je čekala přednáška Pavla Kellnera z Kliniky interní geriatrie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Potom přichází na řasu ta zábavnější fáze. Děti přebraly několik tašek se simulačními sadami. „Jsou to vlastně bandáže, které jsou vyztuženy nerezovými planžetami. Všechno to drží na suchých zipech tak aby to maximálně omezovalo kolena, lokty, záda. Jsou tam i zátěže na břiše –tři kila, na zádech – dvě kila. To abychom simulovali nadváhu. Plus brýle a sluchátka, která stáhnou 28 decibelů. Takže simulují takovou solidní hluchotu,“ popisuje Pavel Kellner.

Stáří na zkoušku.

Jako jedna z prvních na sebe jednotlivé komponenty navléká dvanáctiletá Eliška Křížová. Když se chystala mluvit s redaktorkou Českého rozhlasu, nejprve si musela sundat sluchátka i brýle.

„Přes ty brýle vidím nějak žlutě a málo. Sluchátka mi zakazují, abych slyšela. Takže opravdu už neslyším. Zvládla bych to tak maximálně dvacet minut. Na stáří se netěším, staří lidé to mají velmi těžké,“ svěřila se se svými pocity Eliška.

Stejně se po vyzkoušení simulační sady cítil i Petr Tichov. „Je to hrozně namáhavý. Nechápu, jak tahle můžou být. Projít sto metrů v tomhle tom musí být zážitek,“ konstatoval chlapec, který s navlečenými komponenty zakopl a upadl. Vstát mu museli pomoci jeho kamarádi.

Stáří na zkoušku.

Dohlížející učitelka Jana Němečková nijak netoužila si neduhy stáří vyzkoušet na vlastní kůži. Poselství projektu ale oceňuje.

„Děti dnes nemají představu, co to přináší, být starý. Už teď, když jsem šla po schodech nahoru a Eliška šla po schodech dolů a byla ráda, že jsem jí nabídla rámě, že se mohla o mě opřít. Takže asi pochopila, že pomoc je dost důležitá,“ hodnotí, co si děti ze simulace odnesou.

A to potvrzuje i Pavel Kellner. „Praktickou částí si vlastně zapamatují ty sdělené informace. Myslím, že takto podpořená zážitková výchova je tou správnou a Komenský se směje,“ konstatuje.