Jako dítě jsem neuměla vyslovit r. Logopedie ale není jen o nápravě hlásek, říká herečka a logopedka

„Ve škole si všichni tykáme, ale ne vždy je to příjemné. Když jsem jednou přišla na předváděčky a studenti už obsadili všechny židle, tak jsem se podivila a zeptala jsem se, zda to tedy znamená, že pedagogové si mají sednout na zem. Jedna studentka se na mě otočila a pravila: ‚No, Žažo (tak mi říkají ve škole), to musíš chodit včas.‘ A bylo vymalováno,“ popisuje s úsměvem. „Od té doby si se studenty ve škole vykám, ale ve chvíli, kdy ukončí studia, tak se stáváme kolegy a můžeme přejít na tykání.”

Kdo má talent?

Herectví se podle ní nedá naučit, škola je důležitá pro osvojení techniky projevu. „Dá se odhadnout, kdo má talent, ale to ještě neznamená, že je hotový herec. Já se snažím studenty hlídat ve výslovnosti, ale zdaleka se to netýká jenom artikulace, důležitá je také rezonance a dýchání, to jsou důležité složky toho, zda je naše řeč srozumitelná a jak se nám daří komunikovat nejen na jevišti,“ upřesňuje.

V roli nápovědky

Vystudovala herectví, první práci ji nabídlo tehdejší Satirické divadlo Večerní Brno, kde nejdřív dostala místo divadelní nápovědky. Už tam hodně záleželo na správné výslovnosti a artikulaci, aby jí kolegové dobře rozuměli. Poté přestoupila do divadla v Uherském Hradišti, kde se na zájezdech musela naučit takzvaně „umluvit” velké nebo akusticky nevyhovující prostory, kam s představeními jezdili.

„Dneska už herci mají tu výhodu – ale já říkám nevýhodu – že jsou v takových případech podpořeni technikou. My jsme tehdy museli hrát bez toho a já jsem zjistila, že to neumím. Byli jsme ze školy naučení dobře artikulovat, ale neuměli jsme pracovat s ničím dalším. To způsobilo, že jsem přišla o hlasivky. A začalo mě zajímat proč. Když jsem se po operaci hlasivek musela znovu učit mluvit, už jsem to vzala z jiného konce.”

Logopedie

Logopedie ale není jen o nápravě hlásek. „Je tam zahrnuta i komunikace, dýchání a rezonance, Neříkám, že to logopedi nedělají, ale trochu se to opomíjí.“

V současné době pracuje také s lehce a středně postiženými dětmi v brněnské škole Elpis. „Tam je učím vysloveně komunikovat. Začínáme často nácvikem správného jezení. Je to běh na dlouhou trať, naučila jsem se tady trpělivosti.”

Na jaké své herecké kolegy ráda vzpomíná a proč? Poslechněte si záznam Apetýtu s Janou Kobylinskou.