Jak ve veřejných budovách zamezit šíření koronaviru? Brněnští vědci vyvinuli speciální model

29. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vedoucí výzkumu Tomáš Apeltauer z Fakulty stavební VUT

Nádraží v dopravní špičce nebo sportovní stadion plný fanoušků. To jsou místa, která se rozhodli podrobně zmapovat vědci z Vysokého učení technického v Brně.

Za pomoci speciálního modelu dokážou výzkumníci chování lidí v těchto budovách nasimulovat. Dopředu tak mohou určit rizikové oblasti s velkou koncentrací lidí, kde hrozí i vyšší riziko nákazy koronavirem.

„Tady se pohybuje nyní šest tisíc lidí nádražní halou. A na půdorysu nádražní haly vidíme maximální dosaženou hustotu v daném místě. To znamená, že se nám velmi rychle vybarví místa, kde docházelo k největší kumulaci lidí v průběhu toho simulovaného děje. Ranní špička, odpolední špička, lidé odcházejí,“ ukazuje vedoucí výzkumu Tomáš Apeltauer z Fakulty stavební na obrazovce počítače model hlavního nádraží v Praze.

Vizualizace modelu hlavního nádraží v Praze

Mezi bílými stěnami se v různých směrech pohybují modré postavy. Tam, kde je lidí v jednom okamžiku hodně, se podlaha zbarví do odstínů oranžové až červené. Naopak prázdné plochy zůstávají tmavě modré.

„Vidíme celkem jasně, kde nám v tom daném místě dochází ke kumulaci osob, a jsme schopni se zamyslet nad nějakým opatřením, které by tu kumulaci snížilo. Například uzpůsobit pohyb lidí objektem, dát jim nějaké jiné instrukce, rozdělit to do nějakých koridorů. Jinými slovy zbavit se těchto míst, která vidíme zbarvená červenou barvou,“ vysvětluje Apeltauer.

Jak probíhá simulace?

Zatím vědci dokážou pomocí programu nasimulovat pouze pohyb lidí a přesné vzdálenosti mezi nimi. V následujících měsících by ale model chtěli rozšířit o další funkce. „Rádi bychom ve spolupráci s kolegy z Univerzity obrany model parametrizovali. Abychom do toho ještě dokázali zanést proměnné jako například, jestli lidé mají nebo nemají roušku, je více rizikové to, zda jsou od sebe spíše na kratší vzdálenost po kratší dobu anebo na větší vzdálenost po delší dobu.“

Cílem vědců je tak ukázat, o kolik procent dokáže například nasazená rouška snížit v budově riziko přenosu nákazy nebo jaký efekt bude mít každý metr rozestupu mezi lidmi. K vytvoření modelu přitom výzkumníkům stačí jen několik údajů.

„Simulace probíhá takovým způsobem, že nejprve sestavíme virtuální podobu objektu, následně tu virtuální podobu obsadíme cestujícími. Tady vycházíme buď z nějakého terénního průzkumu, nebo nám ta data poskytne provozovatel objektu. A jako další krok těmto lidem přiřadíme konkrétní způsob chování.“

V případě zájmu umí vědci model přizpůsobit různým prostředím. Od letištních hal, přes stadiony nebo obchodní centra. Výjimku netvoří ani venkovní plochy. Simulace by tak mohla pomoci například při plánování vánočních trhů.

Spustit audio

Související