Galerie ženských osobností - Helen Brooke Taussigová

31. říjen 2005
Apetýt je stálicí brněnského vysílání

Tato neobyčejně skromná, ale cílevědomá dáma se stala celosvětově uznávanou kapacitou. Cesta, která k tomuto uznání vedla, však byla mimořádně trnitá. Stala se zakladatelkou disciplíny dětské kardiologie. Její zásluhou a za vydatné pomoci Alfreda Blalocka byla vyvinuta operativní metoda, která zachránila již desetitisíce dětí postižených vrozenou srdeční vadou označovanou jako Fallotova tetralogie. Za svou práci získala řadu ocenění a čestných doktorátů, a to i z univerzit, kde před časem odmítli její přijetí z důvodu, že je žena. Inu, časy se mění.

Helen byla nejmladší z dětí Franka W. Taussiga, známého ekonoma, který vyučoval na Harvardu a byl poradcem prezidenta Woodrowa Wilsona, a Edith Taussigové, rozené Guildové. Narodila se 24. května 1898 v Cambridge, ve státě Massachusetts. Měla tři starší sourozence, bratra a dvě sestry. Matka jí zemřela, když jí bylo jedenáct let.

Helen Brooke Taussigová

Sama byla velmi křehké dítě, trpěla tuberkulózou, a tak často chyběla ve škole. Učila se tedy často sama doma. Otec se jí ve volných chvílích věnoval. Helen ještě ke všemu byla silným dyslektikem, což jí dělalo velké problémy se čtením. Vše se jí ale podařilo překonat.

Po maturitě Cambridgeské dívčí škole r. 1917 nastoupila na Radcliff College, což byla ženská kolej patřící k Harvardské univerzitě. Studovala na ní i Helenina matka jako jedna z prvních dívek. Helen zde kromě studia stihla být i šampiónkou v tenise. Bakalářský stupeň dokončila na Kalifornské univerzitě v Berkley, r. 1921.

Pokoušela se dostat na Harvard, ale v této době ještě nebylo ženám dovoleno tam studovat, a tak se zapsala do kurzů anatomie na Bostonské univerzitě. Byla žákyní prof. Alexandra Begga, který na ni udělal velký dojem. Dojem zanechala i Helen, a tak jí poradil, aby se zapsala na Univerzitu Johna Hopkinse v Baltimore, na jednu z prvních lékařských fakult v USA, které přijímaly ke studiu i dívky. Díky doporučujícímu dopisu od W. B. Cannona byla na Univerzitu Johna Hopkinse přijata a r. 1927 zde úspěšně získala titul doktorky medicíny.

Tehdy však už musela čelit další životní překážce, a to poruše sluchu. Ani teď svůj boj nevzdala. Naučila se odezírat ze rtů, "poslouchat" svými prsty a využívat zbytky sluchu pomocí naslouchátka. Nastoupila na kardiologickou kliniku, absolvovala dvě stáže, pak však prof. Edwards A. Park zakládal specializovanou kliniku, dětské kardiologické oddělení, do jejíhož vedení byla Helen r. 1930 zvolena. Nebylo to místo, o které by se jiní prali. Na této klinice byly totiž soustředěny děti trpící srdečními chorobami, kterým často velmi záhy podlehly.

Helen se zde začala intenzívně zajímat o revmatickou horečku a vrozené vady srdce, především pak o problém tzv. modrých dětí. Označení "modré dítě" vychází z toho, že v těle takto postiženého dítěte převažuje krev modrá (jako je krev v žilách), neboť je nedostatečně okysličená. Příčinou je vrozená srdeční vada (tzv. Fallotova tetralogie), která nedovoluje dostatečný průtok krve plícemi. Orgány a všechny buňky v celém těle následkem toho trpí nedostatkem přísunu kyslíku. Bez účinné pomoci se takové děti nedožijí ani jednoho roku života.

Díky zavedení vyspělejších rentgenů si Helen začala všímat zajímavých podobných rysů u svých modrých dětí. Až jednoho dne dospěla k významnému objevu. Věděla, že všechny děti se rodí se srdcem, které je poněkud jiné než srdce dospělého. Hlavní rozdíl spočívá v cévě nazvané tepenná dučej (ductus arteriosus), spojující velký a malý krevní oběh při nitroděložním vývoji plodu. Ta se sama uzavírá po narození dítěte. Teprve po jejím uzavření pak Fallotovou tetralogií postižené děti získávají modrou barvu. Tedy až několik hodin po narození. Doba, kdy se dučej uzavře, se mezi novorozenci liší.

Tato céva ji přivedla na myšlenku, jak by bylo možné náhradním způsobem vyřešit problém s nedostatečným okysličováním krve. Úkolem bylo dosáhnout toho, aby se tepenná dučej neuzavřela, nebo vytvořit umělou cévu, která by ji nahradila a umožnila přísun krve do plic.

Nebylo lehké najít někoho, kdo by její myšlenku realizoval. Setkala se nejprve s nepochopením, zčásti i proto, že byla žena. Štěstí se na ni ale nakonec obrátilo. Našla chirurga dr. Alfreda Blalocka (profesora chirurgie a šéfa chirurgického oddělení na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore), dále anesteziologa a další kolegy, kteří s ní vytvořili společný tým. Trvalo dva roky, než se jim podařilo operaci pořádně vyvinout a v laboratoři nazkoušet. Prvním pacientem byl r. 1944 chlapec, kterému zbývala jen malá naděje na přežití.

Operace dodnes nese jméno Blalock-Taussig - tehdy byla mimořádně revolučním a hlavně odvážným krokem, spojovala podklíčkovou tepnu s plícnicí, čímž se výrazně zvýšilo množství krve protékající a okysličované plícemi. Operace proběhla úspěšně. Po jejím dokončení někdo z operačního týmu poznamenal: "Podívejte se, jakou má teď krásnou barvu.", když se po těle malého chlapce poprvé rozproudila řádně okysličená krev.

Už v květnu 1947 mohli referovat o 1300 operovaných dětech. Helen vyšla její kniha "Vrozené malformace srdce", měla na šest set stran a stala se vyhledávanou učebnicí. Byla výsledkem výzkumů a práce, které se usilovně a s plným nasazením věnovala pak i nadále.

Roku 1963 odešla z kliniky do penze, ale tím její činnost neustala. O dva roky později byla jmenována prezidentkou American Heart Association, mimo to dlouhých 20 let působila v Delawareském přírodovědném muzeu, kde pokračovala ve výzkumech srdce.

Děti však byly stále jejím středem pozornosti. A tak když se tedy dozvěděla o následcích thalidomidové katastrofy (lék Thalidomid byl prášek na spaní), odcestovala do Evropy a dospěla k mnoha závažným zjištěním: jeho podávání v době těhotenství má škodlivý účinek na vývoj plodu a vede k jeho poškození. Na její popud byl v USA a i jinde na světě tento lék zakázán.

Helen Taussigová neměla sice vlastní děti, ale díky rodinám svých sourozenců, svým studentům a také bývalým pacientům, se kterými se ráda setkávala, nebyla nikdy sama. Dětem a mladým lidem věnovala svou hlavní pozornost. Velmi ráda měla také květiny a práci na zahradě. A ačkoliv byl její život velmi nabitý a přesně organizován, dokázala si vždy udělat na každého čas.

Až do své smrti pracovala naplno. Bohužel smrt si pro ni přišla poněkud předčasně. Dne 21. května 1986 se totiž stala obětí dopravní nehody, pouhé tři dny před dovršením 88 let.

Spustit audio
autor: Jana Turčínková