Fejeton: Tereza Nováková - Chrchel – proč ne?

15. červenec 2013

Tereza Nováková se narodila v roce 1992 v Praze, odkud ale odešla kvůli studiu na brněnské JAMU (obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika).

Nadále se ovšem věnuje svému pražskému divadelnímu souboru Chrchel, účastní se autorských čtení a od nového školního roku nastupuje na studium činoherní režie.

Smrkanec, flek, muchomůrka, sliz…
Nedávno jsem se procházela po svých oblíbených Dejvicích a vzpomněla si – světe div se – na Jana Kaplického. Před čtyřmi roky se tady v pražských Dejvicích tomuto významnému českému umělci zastavilo srdce, a jeho činnost se už žádnému záchranáři nepodařilo obnovit. Tady zemřel ve svých dvaasedmdesáti. Tady, kus od Hradčan, jejichž panorama nemělo být hyzděno jeho stavbou, tím „chrchlem“, jak Kaplického návrh Národní knihovny nazval tehdejší první místopředseda ODS a starosta pražských Stodůlek David Vodrážka.
Když jsme s kamarádkou před třemi roky zakládaly amatérský divadelní spolek, dlouho jsme – v jedné útulné kavárně u Národního divadla – rozmýšlely nad jménem. Nakonec vyhrál můj návrh – Chrchel. Pojmenovaly jsme tedy své malé divadlo (svou snahu, práci, přesvědčení a uměleckou ambici) pojmem, který měl platit jako urážka nejen Kaplického návrhu stavby Národní knihovny, ale jako urážka a prostoduchý výsměch modernímu umění a pokroku vůbec. Šlo samozřejmě o gesto demonstrativní. Mělo říct: nezáleží na tom, jak které věci pojmenujeme, ale co znamenají – v hlubším slova smyslu. Kaplického knihovna neměla být jen extravagantní moderní megastavbou. Měla být symbolem. Velkým a nepřehlédnutelným. A tím podstatnějším, tím významnějším. Měla zastupovat novou éru v naší kultuře, v naší společnosti, v našem městě, naší zemi. Exulant se vrátil z Velké Británie po letech zpět domů, aby si splnil největší sen své kariéry a postavil ve své zemi, ve své již svobodné a demokratické zemi, budovu, která je navíc pro naši kulturu tak symbolická, tak fatálně významná – šlo přece o knihovnu, o literaturu, jež nám pomohla uchovat náš jazyk. A opět – světe div se – umělec a snad i vizionář, jehož stavby zdobí města po celém světě, narazil. A byť se skutečně vrátil do země demokratické a byť architektonickou soutěž vyhrál, budova se nikdy stavět ani nezačala.
Úryvek

Celý fejeton uslyšíte 20. července na úvod pořadu Zelný rynk, který začíná po 17. hodině.

autoři: Alena Blažejovská , Tereza Nováková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.