Eleanor Rooseveltová

Eleanor Rooseveltová se ve Spojených státech amerických stala symbolem nezávislé a politicky aktivní ženy 20. století. Byla první dámou Spojených států po boku svého manžela Franklina Delano Roosevelta v dobách dobrých, ale i těch těžkých.
Americký spisovatel Gore Vidal o ní ve své eseji z roku 1971 píše: "Co naplat, Eleanor Rooseveltová byla jedním z posledních květů (ne-li květem posledním či dokonce jediným) na trnitém keři amerického puritánského svědomí, které - pokud se vydařilo - umělo být ztělesněným dobrem. Dnes už docela vymizelo a svět je odpudivý."

Logo|foto:Český rozhlas

Narodila se 11. října 1884 v dobře situované newyorské rodině. Její otec byl mladším bratrem Theodora Roosevelta, který byl americkým prezidentem v letech 1901-1909. Ale neměla zdaleka lehký život.

Eleanor byla plachým, zakřiknutým, poněkud nemotorným dítětem, hladovějícím po lásce a po uznání. Její otec dceru nesmírně miloval, ale závislost na alkoholu jej od ní odloučila. Eleanořina matka, svou dceru pokládala bezmála za ošklivou. Zemřela však, když Eleanor bylo 8 let. O dva roky později přišla i o otce. Vyrůstala tedy u babičky. Ta ji pak v 15 letech poslala do Allenswoodu (Anglie) do dívčí internátní školy. Byla to její první příležitost rozvinout mezi děvčaty své sebevědomí. Její učitelka, madam Marie Souvestrová, pokroková žena, rodem Francouzka, si ji zvolila jako svou společnici na cestě po Evropě a uvedla ji do života nezávislé ženy. Eleanor v ní našla svou skutečnou matku.

Po návratu do New Yorku v roce 1902 budila pozornost spíše starších mužů, kteří vyhledávali inteligentní konverzaci. Již ve svých 14 letech si ostatně poznamenala tuto svou myšlenku: "...bez ohledu na to, jak prostá a obyčejná žena je, pokud se na její tváři zračí pravda a loajalita, všichni k ní budou přitahování..." O tři roky později si však vzala svého vzdáleného bratrance Franklina Delano Roosevelta. Ale ani pak neměla život zrovna lehký. Jeho matka začala velmi brzy řídit i život jejich manželství. Během 11 let porodila Eleanor 6 dětí, jeden syn zemřel v dětském věku. Nijak se tedy neodlišovala od konvenční mladé, vdané ženy té doby.

V městě Albany, kde manžel Franklin sloužil v letech 1910-1913 v senátu, zahájila Eleanor svou dlouhou kariéru na poli politiky, nejprve coby společnice manžela. V době, kdy její manžel sloužil u námořnictva jako náměstek státního tajemníka získala mnoho zkušeností a znalostí o Washingtonu i jeho fungování.

Když byl její stižen obrnou, oddaně o něj pečovala. Stala se tedy sama aktivní v ženských politických hnutích, aby udržela jeho zájem o politické dění. Navštěvovala schůze nejrůznějších výborů, sledovala, o čem se hovoří, a utvářela si vlastní názor.

Velké životní zklamání zažila v roce 1918, když objevila dopisy, které Franklinovi psala Lucy Mercerová, jeho sekretářka. Z dopisů bylo zřejmé, že jejich vztah trval již delší dobu. Pro tichou, vážnou a jednoduchou Eleanor to bylo o to těžší, protože Lucy byla velmi přitažlivá a společenská žena.

Navzdory tomuto osobnímu odcizení i nadále, zvláště pak od manželovy úspěšné kampaně v r. 1928 až do dne jeho smrti, věnovala svůj život jeho záměrům. Byla jeho očima i ušima, jeho důvěrným a neúnavným reportérem.

Když paní Rooseveltová přišla r. 1933 do Bílého domu, rozuměla společenským povinnostem i podmínkám více, než kterákoli její předchůdkyně, a přizpůsobila tomu i roli První dámy. Nikdy se nevyhýbala oficiálním společenským událostem, vítala tisíce s okouzlující přívětivostí. Začala pořádat tiskové konference, scestovala všechny části země, účastnila se přednášek i rozhlasových vysílání a vyjadřovala své názory upřímně a otevřeně každý den v průběhu let 1936-1962 ve svém novinovém sloupku "My Day" (Můj den).

Tím se stala lákavým cílem pro politické nepřátele, ale svým intelektem, myšlenkovou bohatostí, vznešeným a otevřeným vystupováním si získala mnohé: jak hlavy států, tak i vojáky, které navštívila při svých diplomatických cestách během druhé světové války.

Po smrti manžela v r. 1945 se stáhla do ústraní a reportérům řekla: "příběh skončil". Avšak už za necelý rok vstoupila do služeb OSN jako její americká mluvčí a pokračovala ve své energické kariéře až do r. 1962, kdy ji začaly opouštět síly. Zemřela pak v listopadu toho roku v New Yorku.