Ecce Homo - Václav IV. Lucemburský

Patrně z iniciativy Václavova mladšího bratra Zikmunda se již dlouhou dobu množily výtky a způsob vlády Václava IV. Už od jara roku 1394 se tak odvíjel konflikt uvnitř lucemburské dynastie, k němuž přistoupil další, doposud pasivní a v pozadí stojící mocenský činitel, česká vyšší šlechta. Ta čekala pouze na vhodný okamžik, kdy má vystoupit a hájit své politické nároky na vládu v zemi, které si v průběhu předchozích let vydobyla a které jí byly panovníkem upírány. Na počátku května se do Prahy sjeli představitelé nejvyšší šlechty a vydali společný list, v němž jasně popsali svůj úmysl stát rozhodně za svými oprávněnými politickými nároky.

Logo|foto:Český rozhlas

Takto vytvořená panská jednota vyhlásila program, který nemohl být považován za revoltu proti králi a také její složení bylo promyšlené, neboť zahrnovala i králova bratra, moravského markraběte Jošta, představitele nejmocnější šlechty zastoupené Jindřichem z Rožmberka, Jindřichem z Hradce či Bočkem z Kunštátu a na Poděbradech, stejně jako nejvyššího purkrabího Ottu z Bergova, který byl straníkem krále, ale nesnášel diktát jeho oblíbenců. Právě Otto z Bergova mohl z titulu své funkce svolat bez problémů zemskou hotovost, kterou pak panská jednota nepoužila proti zemským škůdcům v obvyklém slova smyslu, ale rovnou proti králi.

Václav IV. pobýval do 5. května na hradě Žebráku, odkud se po zprávách o vystoupení šlechty vydal urychleně do Prahy. V polovině trasy, když králův průvod 8. května 1394 dorazil do Králova Dvora u Berouna, zastoupili mu cestu členové panské jednoty s vojskem. Pánové obklopili krále a vmetli mu do tváře všechny stížnosti na nepořádky ve správě země i celé říše, na obecnou nejistotu, na ponižování duchovenstva a opomíjení politických nároků panstva. Nezapomněli ani připomenout libovůli jeho oblíbenců. Král vybuchl až k nepříčetnosti, ale když viděl, že je obklíčen a jeho malá družina nemá šanci, nechal se zajmout.

Logo|foto:Český rozhlas

Po záchvatu vzteku upadl do obvyklé letargie a dal se už bez odporu odvézt do Prahy, kde jej jeho přemožitelé uvrhli do Bílé věže Pražského hradu. Jen se zpráva o králově zajetí roznesla, vypuklo velké srocení lidu a všichni chtěli panovníka osvobodit. Členové panské jednoty až teď pochopili, jak bude obtížné vládnout místo krále a snažili se svému kroku dodat punc legitimity. Na konec května svolali proto sněm Českého království, na němž doufali svoji pozici obhájit. Mezi tím vystoupil další člen lucemburské dynastie, Jan Zhořelecký, na obranu svého bratra a učinil tak velmi rázně. Natolik, že vyděsil oponenty, kteří kvapně v noci z 21. na 22. června 1394 opustili Prahy a odvezli s sebou Václava jako rukojmí nejprve na rožmberské Příběnice, pak na hrad Krumlov a konečně na Wildenberg u Lince v Horních Rakousích.

Podnik začal být sledován v měřítku celoevropském, neboť král Václav IV. byl stále ještě současně římským císařem. Rýnský falckrabě Ruprecht se nechal jmenovat říšským vikářem na dobu Václavova zajetí a vyzval jeho věznitele, aby jej propustili. Ukázalo se, že Jošt Lucemburský podcenil situaci a vedl boj proti Václavovi jen ze zemských, nikoliv říšských pozic a tím uvolnil prostor ambicím rýnských falckrabat. Proto musel celou ošklivost rychle sprovodit se světa. Už 30. července byly dojednány podmínky, za nichž bude král propuštěn, přičemž panská jednota se v zásadě spokojila se zástavou některých královských hradů. Jošt ještě před uzavřením hlavních dohod odjel znechucen na Moravu. Císařem se stane až o 16 let později. Hezký den!