Ecce Homo - Thomas Newcomen

Thomas Newcomen se narodil r. 1663 v Dartmouthu v hrabství Devon. Vyučil se původně kovářem a opravoval důlní čerpadla a jiná podobná zařízení. A protože všechny tehdejší důlní mechanismy znal a věděl i o těžkostech s čerpáním vody z šachet, pustil se do sestavování stroje, který by pumpy poháněl, snad i proto jeho výsledný stroj nesl název "přítel horníků". První stroj, který Newcomen sestrojil někdy po roce 1705, se mu příliš nepodařil a nechtěl pracovat podle jeho představ. Musíme však uvážit, že autor byl jen zběžně seznámen s pracemi Denise Papina, který nějakých 30 let předtím experimentoval s kondenzací vodní páry v pokusném válci s pohyblivým pístem. Ani pokus provedený o několik let poté se příliš nepodařil, problémy byly zejména s tím, jak dostat píst zpět do dolní polohy. Teprve roku 1712 se podařilo v cínových dolech u hradu Dudley v hrabství Stafford postavit obrovský parní stroj, který pracoval spolehlivě. Tehdy již s Newcomenem spolupracoval kapitán Thomas Savery, vojenský inženýr, který byl dosud ve svých experimentech neúspěšný, ale nakonec si výsledky společné práce zcela přivlastní.

Logo|foto:Český rozhlas

Newcomenův stroj se skládal především z parního kotle, po nímž se topilo. Vzniklá pára se vpouštěla do válce pod píst, který zvedala do horní polohy. Po uzavření přívodu páry se píst ochladil vstříknutím studené vody. Tím pára zkondenzovala, vznikl podtlak a píst se stlačil zpět do dolní polohy. To bylo ono klíčové místo, kvůli němuž se tak dlouho práce nedařila. Píst stroje byl spojen s jedním koncem dvouramenné páky, na jejímž druhém konci byla na řetězu upevněna pístní tyč pumpy. Výsledkem bylo, že stroj čerpal vodu. Mohutná páka zabudovaná do zdi se pomalu kývala z jedné strany na druhou a voda z nitra šachty proudila čerpadly na povrch. Během následujícího desetiletí začali tento parní stroj používat horníci ve většině cornwalských cínových dolů a v dalších desetiletích jím byly vybaveny postupně nejenom anglické šachty, ale i doly v Belgii a ve Švédsku. Stroj však nebyl nijak dokonalý, píst byl parou poháněn vlastně jen v polovině svého pohybu, jinak na něj působil atmosférický tlak. Bylo jej třeba chladit, což znamenalo obrovskou ztrátu energie, což se projevovalo na velmi nehospodárném režimu a obrovské spotřebě paliva. Také prodleva, jež následovala díky ochlazování pístu, nebyla zanedbatelná a bránila možnosti využít tento stroj jinak, než jako pohon čerpadla. Skutečný parní stroj s plným využitím si musel počkat na Jamese Watta. Hezký den!

Logo|foto:Český rozhlas