Ecce Homo - Škoda lásky

3. červen 2004
Ecce homo

Před 65 lety se s definitivní platností stala světovou skladba českého původu, složená Jaromírem Vejvodou a nazvaná původně Modřanská polka. Tehdy totiž ve své singlové nahrávce získala 1. pořadí v žebříčku americké hitparády. Šlo o úpravu, kterou nahrál akordeonista německého původu a světového renomé Will Glahé, který skladbu pod jménem Rosamunda proslavil a skrze ni i sebe, zejména když dostal za milión prodaných nosičů zlatou desku. V Americe píseň okamžitě zdomácněla a Lew Brown a Wladimir Timm ji opatřili anglickým textem, pod nímž se pak proslavila definitivně. Jmenovala se teď Beer Barrel Polka nebo také podle prvních slov svého textu Roll out the Barrel.

Tak se Škoda lásky opatřená novým názvem vydala na svou pouť po Americe. Vydalo ji nakladatelství Shapiro Bernstein v New Yorku v roce 1939. Jedno z nejslavnějších provedení je nahrávka zpívaná triem Andrews Sisters. Stala se oblíbenou písní a morální podporou spojeneckých armád i československých letců v bitvě o Británii. Provázela osudy vojáků, stejně jako osudy obyčejných prostých lidí v té době. Protože se hrála téměř po celém světě, všude tak zdomácněla, že si ji skoro ve všech zemích přivlastnili.Teprve po válce vešlo ve známost, že autorem je český muzikant Jaromír Vejvoda ze Zbraslavi. Ten se tu narodil do muzikantské rodině v r. 1902 a jako 25letý dostal při improvizaci u klavíru onen skvělý hudební nápad, který pak přetavil do výsledného produktu. Původně bez textu jmenovala se tato skladba Modřanská polka a tak ji také, bez charakteristické basfigury nahrála na gramofonovou desku Esta Benešova dechová hudba. Roku 1929 dopsal Vejvoda basfiguru a polka dostala současnou podobu. Když se kapelníci začali v pražských nakladatelstvích shánět po notách, dostal nabídku z nakladatelství Jana Hoffmana - vdova, aby přinesl skladbu rozepsanou pro dechový i smyčcový orchestr. Vašek Zeman polku opatřil textem a rázem byla na světě Škoda lásky. To se stalo v roce 1934. V nakladatelství sdělili, že polku vydali a zaplatili honorář celých 150 korun. Jak sám autor řekl, o honorář mu vůbec nešlo, byl celý šťastný, že jeho skladba vyšla tiskem. Pak už s mohla rozletět do světa.

Logo

Kromě slavných Andrews Sisters ji převzal do repertoáru např. orchestr Glenna Millera a později mnozí další jako třeba Benny Goodman nebo Billie Holiday. Hrála ji africká pianistka, zpívaly ji hvězdy country či rocku. Dokonce byla nahrána i jako valčík! Jejím největším úspěchem bylo, že na sklonku 2. světové války doprovázela spojenecká vojska při pochodu západní Evropou. Generál Eisenhower údajně prohlásil, že Škoda lásky pomohla vyhrát válku. Paradoxem bylo, že se hrála i na druhé straně fronty a Němci tvrdili, že Rosamunde je zkrátka jejich. Dokonce i bývalý ministr zahraničních věcí Spolkové republiky Hans Genscher se vsadil, že jde o německou píseň. Ve Spojených státech vyšla zase v roce 1987 poštovní známka na počest jejích šedesátých narozenin (a pětaosmdesátin autora) a bývalý prezident Bush píseň zařadil společně s fotografií autora do své prezidentské knihovny. V roce 1995 budila kosmonauty na raketoplánu Discovery. Melodie písně se objevuje například ve filmech Moře je náš osud, Srdce v zajetí, Nejdelší den, Lidská komedie, Nejlepší léta našeho života, Obecná škola, Nebeští jezdci, Atentát, Ročník 21, Osud člověka, Noc v Casablance, Londýnský autobus, v televisním seriálu MASH, možná i v dalších, o kterých ani nevíme, neboť v přehledu je zatím uvedeno jen 136 filmů a televizních inscenací. Potomci Jaromíra Vejvody s pečlivostí sobě vlastní zatím zjistili, že nahrávky Škoda lásky existují s 36 jinými texty v 15 jazycích světa. Třeba jako Sej-haj Rozi, což je maďarsky. Hezký den!

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.