Ecce Homo - říšská marka

Sebevědomé Německo se pustilo do války s velkým nasazením a již 4. srpna 1914 zrušilo svůj zlatý standard. To znamenalo, že říšská měna nebyla nadále zajištěna zlatými nebo devizovými rezervami a bylo možno vydávat nekryté bankovky. Válečné půjčky, které byly veřejně upisovány, stály rovněž na vodě. Během války množství peněz v oběhu narůstalo tak, že v r. 1918 dosáhlo pětinásobku předválečného stavu. Inflace se neprojevovala jen díky tomu, že až do konce války byly úředně stanoveny pevné ceny surovin, potravin a jiných výrobků. Situace se však rázem změnila, když bylo po válce obnoveno tržní hospodářství. Prohranou válkou se země dostala do svízelné situace. Kromě válečného dluhu ve výši 154 miliard marek tu byly obrovské válečné reparace a nedozírné náklady při obnově země. Německo mělo na reparacích zaplatit během 42 let celkem 226 miliard marek ve zlatě, přičemž tato nepředstavitelná suma zcela převyšovala možnosti zdecimované ekonomiky. Zlaté a devizové rezervy roztály v několika dnech. Aby předešla státnímu bankrotu, požadovala vláda další a další finanční půjčky, a tak musela Reichsbank vydávat další a další bankovky. Tím se proces znehodnocování měny ještě urychlil.

Logo|foto:Český rozhlas

Životní náklady v r. 1921 vzrostly ve srovnání s předválečnou dobou na dvacetinásobek. V červnu 1923 stálo čtvrt kila másla kolem 7.000 marek, svazek mrkve přišel na 5.500 marek a půl kila zrnkové kávy se prodávalo za více než 31.000 marek. Bankovky se tiskly, podobně jako noviny, na rotačních strojích ve velkých rolích papíru. Vedle státní tiskárny, kde pracovalo 7.500 lidí, bylo velkovýrobou bankovek vytíženo ještě dalších 133 tiskáren. V červenci 1923 stál jeden americký dolar 353.412 marek, o měsíc později dokonce 4.620.455 marek. Pád marky však ještě zdaleka nekončil, v listopadu 1923 se zastaví na nepředstavitelných 4 biliónech marek za dolar. Už v září se však vláda říšského kancléře Stresemanna rozhodla ukončit vydávání inflačních bankovek a razantně omezit veškeré státní výdaje. Vládním nařízením byla ustavena tzv. Rentová banka, jejímž posláním bylo vydávat novou stabilní měnu, rentovou marku. Rentová marka měla na přechodnou dobu umožnit státní financování a zbavit zemi přízraku hyperinflace. Ta však zatím stále šplhala vzhůru a její vrchol byl v nedohlednu.

Logo|foto:Český rozhlas

V říjnu 1923 musel kvalifikovaný dělník pracovat celých 9 hodin, aby si mohl koupit půlkilo margarínu. Litr mléka stál 5,4 miliónů marek, dopisní známka 2 milióny. Inflace nabývala bizarní formy. Mzda byla vyplácena denně a zaměstnanci si pro ni chodili s kufry či s prádelními koši, aby množství peněz pobrali. Každý pak spěchal nakoupit, protože za několik hodin bylo všechno mnohem dražší. Nakonec vyplácely některé podniky mzdu nebo její část v naturáliích. Všude lítala astronomická čísla. Například bilanční suma bankovního domu Oppenheim dosáhla na vrcholu hyperinflace neskutečných 8.6 trilionů marek. V tu dobu bylo v oběhu 10 miliard bankovek o nominální hodnotě 3.877 triliard marek. Kromě toho se v zemi pohybovalo ještě asi 500 triliónů lokálních bankovek. Na přelomu října a listopadu 1923 měl skoro každý občan doma alespoň několik biliónů marek. Nástup říšské marky fixované na zlato před 80 lety zastavil roztočenou inflační spirálu. I tak hyperinflace zanechala v Německu spoušť, zdecimovala především střední vrstvy obyvatelstva, které většinou měly pouze finanční úspory a nevlastnily žádné věcné hodnoty. A byla to zejména nespokojená střední vrstva, která umožnila později v Německu nástup fašismu. Hezký den!