Ecce Homo - povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství

O zřízení pražského arcibiskupství usiloval již kníže Břetislav I. a po něm i králové Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II., neboť si uvědomovali nepříjemnou závislost na Svaté říši římské prostřednictvím arcibiskupství mohučského, do jehož pravomoci české země z hlediska církevní správy spadaly. Čeští panovníci však pokaždé narazili nejen na odpor papeže, ale i císaře, který zpravidla sice přál pražskému biskupovi proti českému panovníkovi, ale nikdy natolik, aby biskupa dovolil učinit arcibiskupem.

Logo|foto:Český rozhlas

Až Karel IV. jako markrabě moravský za pobytu v Avignonu využil svého přátelského vztahu k papeži Klimentovi VI., jehož znal drahně let ještě jako poněkud mondénního aristokrata z jižní Francie, Pierra Rogera de Beaufort. Roku 1344 si na něm vymohl povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, když v jeho prospěch hrála i skutečnost, že tehdejší arcibiskup mohučský Jindřich z Virneburku byl právě v klatbě. Bula Ex supernae providentia maiestatis, datovaná právě před 660 lety vyčlenila obě české diecéze z pravomoci arcibiskupa mohučského a pražskou povýšila na arcibiskupství. Tomu podléhalo od roku 1063 existující olomoucké biskupství i litomyšlské biskupství, které mělo být teprve zřízeno. Ke zřízení biskupství v Litomyšli bylo využito tamního premonstrátského kláštera a prvním biskupem se stal na příštích deset let Jan. Litomyšlské biskupství zaniklo už r.1425 a od r.1970 bylo obnoveno jako biskupství titulární.

Tímto krokem vznikla konečně samostatná českomoravská církevní provincie s vlastním metropolitou - pražským arcibiskupem. Arcibiskupové pak až do husitských válek sídlili v Praze na Malé Straně v rozlehlém a dobře opevněném sídle někdejších pražských biskupů, které bylo součástí širšího opevnění předmostí Juditina mostu. Následující papežská bula z 5. května téhož roku přenesla na arcibiskupa pražského v souladu se zájmy Karla IV. významné právo korunovace českých králů. Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, který nedlouho před tím zaujal po volbě svatovítskou kapitulou místo pražského biskupa. Arnošt z Pardubic, jeden z předních rádců Karla IV., byl vynikající osobností, vysoce převyšující svoji dobu. Při nástupu do úřadu mu nebylo ještě ani 40 let, ale po 14 letech studia církevního práva v Bologni a Padově platil za jednoho z jeho nejlepších znalců v tehdejším světě. On sám také položil 21. listopadu 1344 základy ke stavbě nového metropolitního chrámu - katedrály sv. Víta na Pražském hradě, kde korunoval nového českého krále Karla i jeho manželku Blanku z Valois. Za čtyři roky, po zřízení univerzity, se stal jejím prvním kancléřem. Shoda s panovníkem Arnoštovi usnadňovala správu arcidiecéze a patřil celých následujících 20 let k jeho nejbližším přátelům a rádcům. V době nepřítomnosti Karla IV. v zemi byl jmenován správcem a plnil také nejrůznější politické a diplomatické úkoly. Snad jen k dokreslení jeho obrazu: při papežské volbě v r. 1362 patřil k velmi vážným kandidátům na papežský stolec. Patrně jen fakt, že by jej přenesl z Avignonu zpět do Říma, hovořil proti němu a vedl k tomu, že byl opět zvolen Francouz. Hezký den!