Ecce Homo - Paul von Beneckendorf Hindenburg

Paul von Hindenburg přišel na svět r. 1859 na území, které dnes už Německu nepatří, totiž v Poznani. Byl synem pruského důstojníka a majitele velkostatku Roberta von Hindenburga a dcery lékaře, Luisy rozené Schwickartové. Jako mladý hoch krátce navštěvoval gymnázium, ale už ve 12 letech nastoupil do kadetní školy. Nebylo mu ještě dvacet, když se stal důstojníkem a hned prodělal křest ohněm v prusko-rakouské válce, bojoval totiž u Hradce Králového. I další konflikt Pruska, tentokrát s Francií jej neminul a mladý nadporučík se zúčastnil v čele jednotky bitvy u Sedanu. Paradoxně si nadějný důstojník odsloužil válečné roky hned na počátku kariéry a pak už jen postupoval v hodnostech. Když r. 1885 nastoupil v hodnosti majora generálního štábu jak učitel taktiky na vojenskou akademii, kladl velký důraz na detaily, dokonce na interpunkci. Mezi studenty se proslavil výrokem, že bitva může být prohrána kvůli špatně napsané čárce v popisu bitevního pole. V r. 1911 poslán Hindenburg převeden do výslužby z postu velícího generála v Magdeburku.

Logo|foto:Český rozhlas

Hned po vypuknutí války, byl 67letý generál reaktivován a postaven do čela 8. armády s Erichem Ludendorffem jako šéfem štábu. Jeho oddíly pak v bitvě u Tannenberku rozdrtily 2. ruskou armádu. V zářijových bojích u Mazurských jezer vzala za své i 1. ruská armáda a 1. listopadu byl Hindenburg pasován na neporazitelného a postaven do čela východní fronty. Generál Max Hoffman, který byl skutečným strůjcem úspěchu v bitvě u Tannenberku vyprávěl později při prohlídce maršálova hlavního stanu: "Zde spal polní maršál před bitvou, po bitvě a popravdě i v průběhu bitvy u Tannenberku." Po neúspěších na západní frontě převzal na konci srpna 1916 Hindenburg vrchní velení nad celou německou armádou a v následujících dvou letech vzdoroval dohodovým vojskům na všech frontách. Teprve po neúspěchu jarní ofenzívy r. 1918 doporučil, aby německá armáda složila zbraně. Předtím však pobídl císaře, aby se uchýlil do holandského exilu a nabídl se prozatímní vládě jako velitel jednotek, které potlačí domácí nepokoje. Když o jeho služby nebyl zájem, stáhl se do ústraní.

Logo|foto:Český rozhlas

Jeho kariéra, i když překročil sedmdesátku, však ještě stále neskončila. Byl to on, kdo před vyšetřovací komisí poprvé pronesl slova o "ráně dýkou do zad", kterou zasadili odvážné armádě civilní politikové, když nabídli německou kapitulaci. V roce 1925 byl pak jako pro všechny přijatelný nestraník zvolen prezidentem a dovolil si dokonce před koncem prvního volebního období bez svolání parlamentu jmenovat kancléře. Jeho pozice byla natolik silná, že byl r. 1932, v 85 letech a proti Adolfu Hitlerovi opět zvolen prezidentem. Pak se mu ale situace začala vymykat z rukou. Jeden kancléř za druhým odstupovali, až nakonec nezbylo, než v lednu 1933 povolat Adolfa Hitlera. Hindenburg pak ještě rok a půl stál v čele Německa, ale byl skutečně jen figurkou, která dodávala legitimity Hitlerově odiózní osobě. Hezký den!