Ecce Homo - Otakar Batlička

12. březen 2005

Ecce homo

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Před 110 lety se narodil v hlavním městě Otakar Batlička, cestovatel a spisovatel dobrodružných románů, po němž zůstala jedna velká legenda trvající necelých 47 let. Důvodem je fakt, že si při svých toulkách světem musel vydělávat na chleba a neměl čas psát si deník či dokonce sbírat podklady pro cestopis. Ve své literární tvorbě pak autor spojil svoje zážitky se vším, co mu různě po světě vyprávěli dobrodruzi jako byl on sám. Musel se za I. republiky literaturou živit a v Mladém hlasateli od něj očekávali týdně alespoň jednu povídku. Mládež, jíž byly jeho povídky určeny, je publikem nesmírně náročným, nuda ji bezpečně odradí. Proto nemohl autor dbát na přesnost, ale musel svoje čtenáře uchvátit. Dnes se mohou historikové a životopisci zbláznit, jak se snaží odhalit, dokázat a ubránit proti ostatním právě svoji verzi života velkého vypravěče. Já na vychytávání jemností s nadhledem rezignuji a převyprávím vám příběh tak, jak s vypravuje nejčastěji.

Na jeho počátku je klučičí touha po dobrodružství a nějaké neshody ve škole. Ani ne patnáctiletý hoch se proto jednoho dne sebral a oznámil svému otci, že se jde projít. Otec byl úředníkem pražských plynáren, a hocha po matčině smrti posílal na kvalitní gymnázium v ulici Na Smetance. Jistě neměl podezření, že chlapec se z procházky vrátí až za devět let. První zprávu od něj dostal už po měsíci. Byl to lístek z Argentiny a stálo na něm dnes už legendární: "Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně, Ota!" V Argentině se mladý Batlička živil jako gaučo, potápěl se, hoch odkojený Vltavou v Podskalí, do moře v Riu a pak rybařil na Amazonce. R. 1910 se připojil k výpravě polského inženýra Owczarka, jež vyměřovala trať železnice brazilským pralesem v Mato Grosso. Ještě v r. 1914 byl Batlička v Mexiku, ale válka jej zastihla zpátky v Buenos Aires. Zvažoval, zda se má přihlásit na rakouském konzulátu, neboť podléhal branecké povinnosti a nakonec zvolil variantu menších potíží, jež se ukázala jako horší.

Logo|foto:Český rozhlas

Odvedenec Otakar Batlička se nalodil na norskou loď a zamířil do Evropy. Do Německa však nedoplul, neboť loď, jež pašovala pro Němce měď a ledek, potopili Britové u břehů Skotska. Batlička byl jako příslušník nepřátelské země zajat a internován. Mohl do konce války žít na účet britské vlády ve sběrném táboře ve Skotsku a pak na ostrově Man. To by však nebyl on. Ze zajateckého tábora zmizel a drze se nějakou dobu živil obchodování s poštovními známkami přímo v Londýně. Na britské lodi pak odplul do Alexandrie, v Suezu oprášil své potápěčské zkušenosti, ale nakonec odplul do klidnější Kanady. Tady mu zase nesvědčilo podnebí zdravotně, takže se nechal naverbovat na loď a pak už se přístavy jen střídaly. Senegalský Dakar, Honolulu na havajských ostrovech, Austrálie, kde se prý dalo najít zlato a Šanghaj. Tady se dokonce na čas stal policistou. Do Ameriky doplul nikoliv už jako plavčík, ale jako radiotelegrafista a dokonce kormidelník. Prošel Spojené státy a v New Yorku se zasloužil o rozvoj místní dopravy jako řidič metra. Mezitím skončila válka a vzniklo samostatné Česko-slovensko, takže se zmužnělý Otakar vrátil domů. Měl spousty zážitků, ale nedokončené vzdělání. Živil se zase všelijak, ale nejraději měl radiotelegrafii. Jeho vysílačka byla dokonce silnější než ta původní, kterou před 80 lety disponoval pražský rozhlas. Když zbytky vlasti okupovali Němci, zařadil se Otakar Batlička tam, kam podle svého názoru jedině mohl. Jako telegrafista Obrany národa byl r. 1941 zatčen a o dva roky později zahynul. Ne trpně, ale při pokusu o útěk z Mauthausenu. Takový byl Otakar Batlička. Hezký den!