Ecce Homo - Napoleon Bonaparte

Když se svými nejvěrnějšími opustil Porto-Ferraio, tvořilo Napoleonovu armádu asi 1100 mužů, které nalodil na několik malých lodí. Obratně se vyhnul všem strážním plavidlům a 1.března přistál u jižního pobřeží Francie. Jeho nevelký oddíl postupoval bleskově, urazil horskými stezkami 50 km za 20 hodin. Bonaparte volil úmyslně tu nejtěžší cestu - alpským předhůřím, neboť se rozhodl nepřítele překvapit a dobýt Francii bez jediného výstřelu. V Paříži se už 3. března dozvěděli o jeho útěku z Elby. Zpráva, že opustil Elbu a postupuje neznámým směrem, otřásla zemí i celým světem. V Paříži vypukla panika a byly vyslány oddíly generála Marchanda, aby zastavily onu "korsickou stvůru" a "lidojeda", jak Napoleona nazýval bourbonský tisk. Napoleon postupoval po úzkých a málo známých horských cestách až ke Grenoblu, kam dorazil 7. března. Tam narazil na vojáky generála Marchanda. Neodpustil si prověrku své popularity, když s rozhaleným kabátem vystavil svoji hruď namířeným zbraním. "Vojáci, poznáváte mne? Kdo z vás chce střílet do svého císaře? Střílejte!" Byl to přesně vypočítaný tah. "Ať žije císař!" zvolali donedávna královští vojáci a celý oddíl přešel na jeho stranu.

Logo|foto:Český rozhlas

Když o tři dny později získal Lyon a s ním i tamní posádku, byl proti Napoleonovi vyslán jeden z nejslavnějších francouzských vojevůdců - maršál Ney. Slíbil králi, že přiveze Napoleona v železné kleci, ale Napoleon znal dobře svého starého spolubojovníka. Poslal mu proto vzkaz: "Neyi! Táhněte mi naproti do Chalonu. Přijmu Vás stejně, jako druhého dne po bitvě u Moskvy." Ney váhal jen chvíli. Když se obě armády setkaly, tasil šavli a pateticky zvolal: "Důstojníci, poddůstojníci a vojáci! Věc Bourbonů je jednou provždy ztracená!" A byla. Napoleona již nemohlo nic zastavit. V noci na 20. března prchal Ludvík XVIII. s celou svou rodinou po cestě do Lille. Nad Paříží opět zavlál tříbarevný prapor. 20.března v 9 hodin večer vstoupil Napoleon do paláce v Tuileriích. Desetitisíce lidí se vyhrnuly do ulic a vítaly svého hrdinu. Těch 20 uplynulých březnových dnů bylo možná nejslavnějším obdobím Napoleonova života. Později bude toto tažení nazváno "letem orla". Jen člověk Napoleonovy odvahy a rozhodnosti, jeho smyslu pro vypočítané riziko a v neposlední řadě i jeho politického odhadu mohl dosáhnout takového úspěchu.

Jenže jako by byl současně ukolébán tímto velkolepým činem, nebral Napoleon v potaz, že už pět dní nato vznikla v pořadí 7. protinapoleonská koalice a skoro celá Evropa zahájila vojenské operace proti němu. Najednou už nebyl tak rozhodný a energický, když se konečně rozhodl k válečným akcím, vyrazil pomalu a jakoby váhavě. Ani na své věrné se nemohl spolehnout bezvýhradně. Ministrem policie musel opět jmenovat Fouchého, jenž ho zradil již jednou, generálové se také neosvědčí tak, jak se od nich očekávalo. Let orla, jak víme, skončil po sto dnech v blátě u belgického Waterloo. Ale to je jiná kapitola, už ne vyprávění o odvaze a hrdinství, ale i o zbabělosti a zradě. Tak zase jindy. Hezký den!