Ecce Homo - Max Weber

Narodil se jako Karl Emil Maximilian Weber v rodině právníka a poslance národní liberální strany Maxe Webera a jeho ženy Heleny. Po maturitě vystudoval práva, národní hospodářství, filozofii a historii. Ve 25 letech promoval na právech, o tři roky později se habilitoval v oboru římského a obchodního práva a ve třiceti získal profesuru národního hospodářství na univerzitě ve Freiburgu. Důvodem jeho rychlého úspěchu byla práce, kterou napsal na zadání Společnosti pro sociální politiku, nazvaná "Podmínky zemědělských dělníků v Německu na východ od Labe".

Logo|foto:Český rozhlas

Brzy však musel Weber zanechat pedagogické činnosti, neboť psychicky onemocněl. Po následujících sedm let mohl pracovat jen omezeně a místo toho podnikl několik cest po Evropě a také do Spojených států. Publikovat začal znovu až v r. 1904, kdy se objevily jeho nejvýznamnější spisy, zejména Protestantská etika a duch kapitalismu. Většinu úsilí v tomto období věnoval konstituování sociologie jako samostatné disciplíny a jejímu profesionalizování. K tomu účelu založil též Deutschen Gesellschaft für Soziologie (Německou sociologickou společnost). Protestantská etika a duch kapitalismu je jednou z Weberových nejznámějších prací. Čtenáře okouzlí čistotou úvah, jasností a přesností. Weber ukazuje vztah mezi náboženstvím, myšlením společnosti a výsledky společenského konání. Moderní světový kapitalismus má podle něj kořeny ryze evropské, vycházející z puritánského racionalismu, z pojetí práce jako služby bohu, jako askeze. Úspěch v práci byl puritánovi důkazem spasení, jež je podle reformované víry dopředu dané. Logickým důsledkem úspěchu pak byl peněžní výdělek, a protože puritán byl svým náboženstvím veden k střídmosti, majetek se hromadil. Kapitál se pak dále investoval do výroby, rostly nové dílny a ty zas více rozšiřovaly výdělek... Max Weber tuto teorii promyslil do důsledků. Pokud by ji chtěl někdo vyvracet, pak v jednotlivostech, nikoliv jako koncepční východisko. I kdyby neplatila beze zbytku, je skoro škoda bourat stavbu tak precizně klenutou. V r. 1911 začal Max Weber studovat různá světová náboženství z hlediska sociologie a objevoval přitom jejich vztah k ekonomice. Za války se jako sociolog vyjadřoval k praktickým otázkám každodennosti a nemohl se proto na jejím sklonku vyhnout ani tomu, že byl povolán za člena německé delegace na pařížskou mírovou konferenci. Pokoušel se přednášet, dopisoval knihu Hospodářství a společnost, ale osud byl rychlejší. Uprostřed práce Max Weber v červnu 1920 zemřel. Když se Weber pustil do systematického studia náboženství v celosvětovém měřítku, stanovil si úkol takového rozsahu jako nikdo před ním. Soustředil svou pozornost zejména k hlavním světovým náboženstvím, takže se zabýval hinduismem, buddhismem, taoismem, judaismem. V dokončení zamýšlené studie o islámu mu zabránila předčasná smrt. Rozborem východních náboženství dospěl Weber k závěru, že představovala nepřekonatelnou překážku pro rozvoj průmyslového kapitalismu, k jakému došlo v západní civilizaci. Příčinou nebyla "zaostalost" východních kultur, ale skutečnost, že měly jiná hodnotová měřítka, než jaká postupně převládla v Evropě. Přestože Čína dlouho zůstávala nejmohutnější a kulturně nejrozvinutější civilizací na světě, její dominantní náboženské hodnoty bránily tomu, aby se ekonomický rozvoj mohl stát sám o sobě významným cílem, a ne jen prostředkem. Hezký den!

Logo|foto:Český rozhlas