Ecce Homo - Matěj z Janova

Matěj, syn českého rytíře Václava z Janova, se za studií na pražské universitě stal oddaným žákem Milíče z Kroměříže a svého učitele později oslavil latinským spisem Život ctihodného kněze Milíče. Roku 1375 odešel studovat teologii na pařížskou Sorbonnu, kde dosáhl titulu mistra, a do Prahy se vrátil r. 1381. Předtím pobýval nějakou dobu i v Norimberku a v Římě. Krátce po návratu byl arcibiskupem Janem z Jenštejna jmenován zpovědníkem a kazatelem v chrámu sv. Víta na Pražském hradě a kanovníkem bez beneficia. Beneficium a tím i finanční zajištění získá Matěj až v roce 1388 ve Velké Vsi u Podbořan, nicméně ve farnosti nepůsobil a žil dál v Praze. Současně s úřady pokračoval Matěj z Janova dalších osm let v podrobnějším studiu teologie na universitě. Věnoval se svému oboru s obrovským zaujetím zejména jako teoretik. Matěj z Janova totiž prakticky skoro nikdy nevystupoval na veřejnosti jako jiní ohniví řečníci a jeho kázání nevzbuzovala téměř žádnou pozornost.

Logo|foto:Český rozhlas

Zato napsal celou řadu latinských spisů, které roku 1392 shrnul pod společný název Pravidla Starého a Nového zákona. "Toto vzácné dílo náleží ke spisům nejvýtečnějším, jaké z pera českého po vše staletí vyplynula," hodnotí dílo Palacký a zároveň dodává, že už zakrátko nato upadlo do zapomenutí, protože pro katolíky "v zásadách svých postoupilo až příliš daleko" a pro husity "zase ne dosti daleko". Matěj z Janova zcela v duchu reformátorů totiž požadoval především nápravu katolické církve tak, aby se co nejvíce přiblížila církvi prvotní, příkladu Krista a jeho apoštolů. Obracel pozornost zejména k přijímání svátosti oltářní (Večeři páně). Její podávání pro něj bylo přijatelné pod obojí způsobou i laikům, což se pak díky Jakoubkovi ze Stříbra stalo hlavním symbolem husitů. Naopak neschvaloval uctívání svatých a jejich ostatků. Přestože Matějovi z Janova nešlo o rozchod s katolickou církví a požadoval jen její nápravu, a to navíc nikterak hlasitě, našlo se dost jeho nepřátel a pomlouvačů, kteří jej obviňovali z hlásání kacířských bludů. Pod tlakem pak byl r. 1389 nucen některé své názory odvolat: "Vyznávám, že některé věci kázal jsem ne tak pravě, zdrženlivě a opatrně, jak jsem činit měl, a tudíž jsem dal anebo dáti mohl některým příčinu ku poblouznění a ku pohoršení..." Nato se ještě více stáhl do ústraní a věnoval se dokončení svého díla.

A protože církev zůstávala k jeho výzvám k nápravě hluchá, bylo "jen zapotřebí, aby mužové méně poddajnější a smělejší, nežli byl Mistr Matěj, přivlastnili sobě myšlenky jeho. A takoví již konali studia svá, snad i pod osobním jeho vlivem". Připomeňme, že rok před skonem Mistra z Janova dosáhli na universitě titulu bakaláře jak Jakoubek ze Stříbra, tak i Jan Hus. Matěj z Janova, myslitel, z jehož učení bude čerpat celé husitství a poté i Jednota Bratrská, je dnes snad trochu nedoceněn. My však víme, čím jsme mu zavázáni. Hezký den!