Ecce Homo - Ludvík XVIII.

Ludvík Stanislav Xavier, vévoda z Provence, to vůbec neměl lehké. Byl od mládí stejně jako jeho o rok starší bratr poněkud těžkopádný, což se s věkem zhoršovalo. V době, kdy se opět mohl ukazovat veřejnosti, působil spíše směšně, byl už vyloženě tlustý, sotva se sunul a jeho hlava s několika podbradky připomínala karikaturistům hrušku. Přesto jeho příchod na trůn po Napoleonově rezignaci měl v sobě i mnoho imponujícího. Talleyrand si přál návrat Bourbonů, protože Bourboni představovali určitý princip, ale "před principy Bourbonů se měl trochu na pozoru". Legitimita byla nepochybně principem dobrým, ale absolutismus a vláda z boží milosti se již poněkud přežily. Legitimita mohla nastat jen tehdy, jestliže Francie svého panovníka přijme. Dobrým principem bylo, že znovunastolení Bourboni přinášeli po dlouhých válkách mír. Ale přijmout je museli i ti, jimž revoluce a války leccos daly, postavení i majetek. Ludvík XVIII. byl nucen pochopit, že nebude přijatelný bez přiznaných svobod a bez vydání ústavy. Kupodivu to Ludvík XVIII. vyškolený svým pobytem v britském exilu přijal poměrně snadno a ovládl svoje touhy vystupovat jako panovník z Boží milosti. Nelíbilo se mu sice, že je povolán na trůn národem či snad dokonce jen Senátem, ale skousl to. Naopak si rozhněval zuřivé royalisty, kteří se domnívali, že se rázem vrátí do Francie před rokem 1789. Ani oni, ani nespokojení vojáci však nevěděli, že spolu s Talleyrandem odvedl král největší práci na poli zahraniční diplomacie.

Logo|foto:Český rozhlas

Nedalo se očekávat, že po čtvrt století, po něž byla Francie strašákem Evropy, získá nyní po své porážce skvělé mírové podmínky. Přesto se to Ludvíkovi XVIII. a zejména jeho ministrovi zahraničí podařilo. Francii dokonce nebyly předepsány válečné náhrady a nemusela vracet ukořistěné umělecké památky. Vídeňský kongres tančil nadšením nad tím, jak se mírové dílo daří, když se Napoleon náhle vylodil v jižní Francii. Ludvík na poslední chvíli uprchl do Gentu, zatímco Francie nadšeně vítala usurpátora. Po Napoleonových 100 dnech již mírové podmínky pro Francii tak přijatelné nebyly, ale stále ještě to byl velmi čestný mír. I král se snažil ke své vládě stavět čestně, ale co naplat bylo v něm "něco ze staré ženské, něco z kapouna, něco ze syna Francie a něco z věčného študenta", jak se říkalo v tržnicích. A tak tento realista na trůně zemřel, aniž by si získal respekt a úctu, jež mu náležely. Hezký den!