Ecce Homo - Lída Baarová

Slečna pocházela ze známé pražské podnikatelské rodiny, jež do povědomí vešla vlastnictvím obchodních domů Brouk & Babka. Narodila se v Nuslích na počátku Velké války a otec také hned narukoval. Teprve po vzniku samostatné republiky se realizoval a kromě podnikání pracoval i jako úředník pražského magistrátu a zaměstnanec sekretariátu národní demokracie. Maminka Ludmila chtěla být operní pěvkyní, ale rodina byla proti, a tak zpívala alespoň ve sboru. V rodině Babkových se hodně četlo, mluvilo několika jazyky, pravidelně navštěvovalo divadla a někdy po večerech muzicírovalo. R. 1924 byla Ludmila přijata na gymnázium a začala brát hodiny tance, v sekundě se pokusila o divadelní konzervatoř, ale bez úspěchu. Rok ji vyučovala Anna Suchánková, členka Národního divadla a příštího roku byla Ludmila na konzervatoř přijata. Studenti si tehdy přivydělávali statováním v divadle nebo ve filmu celkem běžně, i když to školní řád konzervatoře zakazoval. Ve II. ročníku si Ludmily všimli filmaři a nabídli jí roli ve filmu Kariéra Karla Čamrdy. Přijala a pro potřeby krytí vznikl tehdy její pseudonym Lída Baarová podle obdivovaného spisovatele Jindřicha Šimona Baara, jenž byl přítelem jejího otce. Film měl premiéru o Vánocích roku 1931 a hned potom se Lída ve škole ke svému prohřešku přiznala a dobrovolně odešla.

Logo|foto:Český rozhlas

Dlouho hrála role, které odpovídaly jejímu nevyzrálému herectví, jež vyvážila svým nevšedním půvabem. Pozornost diváků a odborné kritiky upoutala až r. 1937 jako představitelka Hany, hlavní postavy filmu Otakara Vávry Panenství. Až Vávrovo vedení jí umožnilo vytvářet hlubší a psychologicky propracované postavy. V letech 1940-41 hrála velké role ve třech Vávrových filmech: v konverzační veselohře Dívka v modrém, sentimentálním příběhu Maskovaná milenka a ve filmovém přepisu románu Čapka-Choda Turbína. Pracovala však i s dalšími českými režiséry, jednu ze svých nejlepších rolí v českém filmu, titulní postavu Rosárky, vytvořila r. 1941 ve filmovém přepisu Tylovy hry Paličova dcera režiséra Vladimíra Borského podle scénáře Františka Kožíka.

Logo|foto:Český rozhlas

Více než jako herečka zaujala však Lída Baarová veřejné mínění zejména svými lidskými osudy. Nedá se však říci, že by jí byla veřejnost nakloněna. Když před válkou dala přednost práci v nacistickém Německu a proslechlo se, že je milenkou Josepha Goebbelse, nemohla pak vydržet ani v Protektorátu a raději odešla točit do Itálie. Po válce ji veřejné mínění zavrhlo, byla dlouho vyšetřována, ztratila matku, která po výslechu zemřela na infarkt, sestru Zorku, která spáchala sebevraždu a málem i otce, jemuž musela být amputována noha. Po propuštění byla nucena emigrovat a nakonec se ocitla v Římě, kde na ni nezapomněli a nabídli jí, aby spolupracovala s režiséry věhlasných jmen, jako byli Robert Rossellini, Vittorio de Sica a Federico Fellini. Ve své autobiografii, kterou vydala u Škvoreckého se snažila Lída Baarová dát řád svému poněkud zmatenému životu, v němž nebylo nouze o zklamání i vyslovené tragédie. Ve skutečnosti však ona sama tento řád postrádala. Hezký den!