Ecce Homo - Francesco Petrarca

Petrarca se narodil ve vyhnanství, v Arezzu, neboť jeho otec, notář, byl podobně jako Dante vypovězen z Florencie. Žil pak nějakou dobu v Pise a r. 1313 přesídlil do Avignonu k papežskému dvoru. Tak se mladý Francesco seznámil už v mládí s nejrůznějšími prostředími. Otec jej nejprve vzdělával sám, pak jej poslal do škol v Avignonu a posléze na studia práv do Montpellieru a v Bologne. Více než o studium se mladý muž zajímal o klasiky, takže podle jednoho z anekdotických příběhů mu otec musel zahodit Vergilia a Cicerona do ohně. Historka nevypadá moc věrohodně, neboť by tak zničil značnou hodnotu, kterou taková kniha tehdy měla. Přitom se mladý Petrarca vrátil z Bologne zcela bez prostředků a situace se nezlepšila ani po smrti rodičů, po nichž neměl co zdědit. Pod tlakem okolností a bez možnosti zajistit si jiné existenční zabezpečení přijal Petrarca nižší kněžská svěcení. Hned nato mu však vstoupila 6. dubna 1327 v kostele svaté Kláry do cesty jeho celoživotní láska, Laura. Nejprve zapovězený cit a poté smrt milované byly pro Petrarcu mocným literárním podnětem. Milostné básně však zdaleka nevyčerpávají šířku jeho literárního záběru, naopak, jsou jen jakýmsi vedlejším, byť emocionálně nejvypjatějším proudem. Ostatně, sám si jich příliš necenil, zásadnější byly pro něj spisy politického charakteru, za něž ostatně už r. 1341 obdržel velmi čestný titul Poeta laureatus i s odpovídajícím vavřínovým věncem.

Logo|foto:Český rozhlas

Petrarca žil velmi neklidný život. Hodně cestoval po Evropě a pátral po starých rukopisech, ale když se r. 1337 stal kanovníkem v Lombezu, osvobodil se konečně od existenčních starostí. V té době několikrát vyzval papeže Benedikta XII. k opuštění Avignonu a návratu do Říma. Vůbec se Petrarca pohyboval hojně na půdě, již bychom mohli nazvat přinejmenším veřejnou, ne-li přímo politickou. Ve službách papeže podnikl několik diplomatických cest a když r. 1350 cestoval na oslavy jubilejního roku do Říma, navštívil vůbec poprvé Florencii. Seznámil se tu s Boccacciem a republika florentská mu nabídla finanční kompenzaci zkonfiskovaného majetku a profesuru na nové univerzitě. Hrdý básník nepřijal a Florentské si pohněval. Stejně tak jej předtím výroky ve prospěch uvězněného tribuna lidu Coly da Rienziho, který chtěl v Římě obnovit Republiku, znepřátelily s papežem. Od r. 1353 pobýval Petrarca proto raději v Miláně, kde se měl možnost seznámit i s Karlem IV., do nějž vkládal velké naděje na sjednocení Itálie. Karel měl však jiné priority a před Petrarcou ujel. Ten jej pak pronásledoval až do Prahy, kterou navštívil v r. 1355, ale nedosáhl ničeho.

Poslední roky života prožil Petrarca v Padově, v Benátkách a byl dokonce pozván novým papežem opět do Říma. Tehdy se však již necítil dobře a uchýlil se proto do ústraní horské vsi Arqua, nedaleko Padovy, kde také zemřel a je pochován. Neměl však klid ani po smrti. Z hrobky v katedrále jej nejprve stěhovali pod nový sarkofág z růžového mramoru na náměstí. Ten však r. 1630 poškodila silná bouře. Hrobka byla opravena až r. 1843 a pak se ještě několikrát s ostatky manipulovalo. V roce 1873 ohledali badatelé ostatky slavného poety naposledy a tehdy jeho výšku změřili na neuvěřitelných 184 cm. Byl by tedy na svoji dobu obrem. Dnes by měl být tento údaj ověřen a projekcí za použití básníkovy lebky zjištěna jeho podoba, kterou jen odhadujeme. Pak už snad bude mít klid. Hezký den!