Ecce Homo - Felix Jenewein

Felix Jenewein se narodil v Kutné Hoře 4. srpna 1857 v domě, kde je dnes antikvariát nesoucí jeho jméno. Vystudoval gymnasium v Hradci Králové a v Praze a r. 1873 vstoupil na pražskou malířskou akademii, kde se stal o něco později žákem speciální školy ředitele Jana Swertse. První Jeneweinovy obrazy odpovídají dobovému vkusu zejména námětem: Karel IV. staví dóm svatovítský, Pražané nalézají mrtvolu Prokopa Velkého po bitvě u Lipan a Rákoczy odchází do vyhnanství. Zpracování je však jiné, nad historickou přesnost v detailu jde až básnický vzlet autora, patos a svěží síla. Bylo to však příliš nové a snad až moc silné a původní. Jenewein neuspěl v Praze ani ve Vídni a za nevelký honorář se živil jako ilustrátor časopisů a kalendářů. Až v r. 1890 začalo krátkých patnáct let malířova úspěchu. Na počátku byly kresby s náboženskými tématy cesty na Golgotu, ze něž získal Jenewein na jubilejní zemské výstavě ocenění a následně i místo na uměleckoprůmyslové škole v Praze. V krátké době se sešlo několik objednávek, mimo jiného i od ministerstva kultu a vyučování, na malby s náboženskou tématikou. Patrně objednavatele zaujal fakt, že umělec svoji práci bere smrtelně vážně, všechna jeho díla působí nezvykle slavnostním dojmem, ale tento patos je vroucí, hluboce pociťovaný.

Logo|foto:Český rozhlas

Tehdejší kritika konečně na přelomu století postřehla, že v Jeneweinovi máme umělce, jenž skvěle interpretuje zejména zbožné, přísné a slavné smutky bible a evangelií, přičemž vždy na zvolené látce postřehne nějakou novou stránku, nový tón, nové zabarvení. Vyhýbá se úmyslně efektním skupinovým scénám a předkládá spíše tragédie nitra, zpracované však až básnicky, rozhodně se zvláštním kouzlem. Jenewein byl do r. 1902 profesorem pražské UMPRUM, ale v tomto roce Hanuš Schwaiger odešel z brněnské techniky, aby přijal místo na pražské Akademii výtvarných umění a Jenewein odešel do Brna na jeho místo řádného profesora dekorativního a technického kreslení. Hned se také zapojil do brněnského kulturního života a účastnil se první výstavy Klubu přátel umění v roce 1903. Usadil se na kraji tehdejšího Brna, ve Falkensteinerově ulici nedaleko Veveří, dnes se ta ulice jmenuje vzhledem k němu trochu necitlivě Gorkého.

Jeneweinovy náboženské alegorie nabývaly během 90. let hlubších společenských významů - prostřednictvím moderní umělecké tvorby působily na duchovní obohacení člověka. Spolu s F. Bílkem, O. Březinou a J. Zeyerem bylo Jeneweinovo dílo uznáváno nejen pro "čistý výraz vlastního nitra", ale i pro silný etický akcent víry, přesvědčení a lásky. Svým filosofickým pojetím smrti navázal mimořádný duchovní talent Jeneweinův též na tradici českého barokního umění. Dodnes je z jeho díla mnoho nepochopeno a tudíž i nedoceněno. Jakub Deml, prof. Emanuel Chalupný a další by zkrátka potřebovali ve svém zkoumání Jeneweina a jeho díla následovníky. Hezký den!