Ecce Homo - dobytí pevnosti Gibraltar

24. červenec 2004
Ecce homo

Před rovnými třemi stovkami let dobyly britsko-holandské námořní síly pod velením admirála sira George Rooka a sira Shovella pevnost Gibraltar . Stalo se tak jaksi mimochodem v rámci daleko výraznějších válečných operací a nikdo v této době netušil, že se Gibraltar, tedy vlastně španělsky [chibraltar] podle Džebel el Tarík, tedy Taríkova skála zůstane i nadále britským. Je to území o rozloze pouhých 6 km2 na jihu Pyrenejského poloostrova a tvoří je vlastně jen typická 425 m vysoká vápencová skála spojená s pevninou úzkým pruhem písečných náplavů.

Britové se spolu s Holanďany zapojili do války o španělské dědictví už r. 1700, kdy zemřel poslední španělský král z rodu Habsburků. Bojovali tehdy na straně jednoho z nápadníků španělského trůnu, pozdějšího římského císaře Karla IV., tehdy ovšem jen rakouského arcivévody. Protivníkem byla Francie v koalici se Španělskem, podle nichž se měli na uprázdněný španělský trůn dostat francouzští Bourboni. Anglická flotila admirála Rooka si ve Středomoří počínala velmi suverénně. Anglické lodě navíc vezly množství příslušníků námořní pěchoty, s nimiž bylo možno se odvážit i rozsáhlejších pozemních operací. Tak byla pod velení prince George hessensko-darmstadského obsazena Barcelona a odtud se vydala výprava k nejjižnější výspě Španělska, jíž byla právě pevnost v Gibralaru. Překvapivý výsadek 1.800 odvážných Angličanů a Holanďanů následoval po tři dny trvajícím bombardování pevnosti z námořních děl a byl úspěšný. První vyloďovací vlna se zachytila za hradbami a pak již španělská posádka nebyla schopna katastrofu odvrátit a její zbytky kapitulovaly. Právě před 300 lety se Britové stali pány gibraltarské skály.

Logo

Jejich vítězství však nebylo definitivní. V září téhož roku se objevily vojenské síly, zahrnující na 9 000 španělských a 3 000 francouzských vojáků, doprovázených 24 válečnými loďmi, které pevnost obklíčily. Začalo dlouhé obléhání a při několika útocích byli proti pevnosti současně hnáni téměř všichni dosažitelní bojovníci ve frontálním útoku. Přesto anglo-holandské síly o síle necelého 2,5 tisíce mužů odolávaly tvrdým útokům až do dubna následujícího roku. Podle vojenské kroniky 32. pěšího pluku (bývalého pluku lehké pěchoty vévody z Cornwallisu) se svým hrdinstvím příslušníci pluku "nesmazatelně zapsali do dějin britské armády". Tak kapitán Fisher s pouhými 17 mariňáky hájil celý den tzv. Round Tower proti přesile více než 500 útočících francouzských granátníků. Srovnaly se tak alespoň historicky proporce slavných vítězství. Obrana Gibraltaru byla totiž nepochybně slavnější, než jeho dobytí. Síly Španělů byly tehdy po třídenním bombardování zdecimovány a zatímco Britové mohli postupně vrhnout do útoku na 5000 mužů, celá pevnost byla hájena jen pětistovkou španělských obránců, z nichž pouhých 150 bylo vojáky.

Logo

Nicméně tu nejsme pro to, abychom opravovali dějiny. Britové už r. 1704 zjistili strategický význam Gibraltaru a nemínili jej pustit. Proto se také stalo, že při mírových jednáních o skoro deset let později prováděli vyslanci britské královny Anny neuvěřitelné kousky, jen aby tento klíč ke Středomoří uchovali pro Británii. V utrechtském míru z r. 1714 byl nakonec Gibraltar vyhlášen svobodným přístavem, ovšem pod britskou vlajkou a Španělsko se nakonec po novém nešťastném pokusu o dobytí pevnosti v r. 1727 všech nároků na ni vzdalo i když to nebyl jeho poslední pokus Gibraltar dobýt. Ale o tom jindy. Hezký den!

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu