Ecce Homo - Daniel Bernoulli

Danielův děd Nicolaus Bernoulli pocházel z Holandska. Odtud se rodina přestěhovala do Německa a nakonec do švýcarské Basileje. Početná a rozvětvená rodina Bernoulliů sehrála v 18. stol. mimořádnou úlohu v rozvoji evropské matematiky a fyziky. Celkem 11 členů tohoto rodu vyniklo v přírodních vědách. Bernoulliové jako první významně zdokonalili diferenciální počet objevený Newtonem a Leibnitzem a využili jej k řešení nejrůznějších fyzikálních problémů. Je přitom pozoruhodné, že většina z nich se zabývala matematikou i fyzikou jen jaksi mimochodem, jako svým koníčkem. Jejich povoláním byla nejčastěji teologie nebo jako v případě Daniela medicína. Danielův otec Johann Bernoulli vypracoval nové metody pro řešení diferenciálních rovnic, které se staly základem pro další rozvoj newtonovské mechaniky. Kromě toho se svým starším bratrem Jacobem také položil základy nového matematického oboru zvaného variační počet. Měl zcela pohádkově tři syny. V r. 1695 se narodil nejstarší Nicolaus, o pět let později prostřední Daniel a za dalších deset let nejmladší Johann.

Logo|foto:Český rozhlas

Daniel spatřil světlo světa v holandském Groningenu, mládí strávil v Basileji a v r. 1721 dokončil studium medicíny. Byl nejen mimořádně nadaný, ale také všestranný a nevynechal snad žádnou z oblastí přírodních věd. V Basileji se spřátelil s Leonardem Eulerem, s dalším švýcarským matematickým géniem (o 7 let mladším), jejichž osudy se pak budou prolínat. R. 1725 dostal Daniel Bernoulli pozvání, aby se stal řádným profesorem matematiky na petrohradské Akademii věd zřízené nově Petrem Velikým. Daniel pozval i přítele Eulera, ale ten řádnou profesuru nedostal a musel sloužit jako poručík zdravotní služby ruského námořnictva. Bernoulli měl více peněz i větší volnost a obstarával příteli alespoň čaj, kávu, brandy a čokoládu ze Švýcarska. Když v r. 1730 nastoupila na ruský trůn Anna Ivanovna, Bernoulli ztížené podmínky nevydržel a Petrohrad opustil. Teprve po něm získal Euler konečně zajištěné místo a s Petrohradem pak spojí většinu svého života.

Daniel Bernoulli následně cestoval a přednášel matematiku, fyziku, anatomii a botaniku na univerzitách celé Evropy. Zasazoval se o rozšíření newtonovské mechaniky a sám vyřešil řadu základních fyzikálních problémů. Za své práce obdržel mimo jiné i deset cen francouzské Akademie. V r. 1738 vyšla jeho stěžejní práce nazvaná prostě - Hydrodynamica. Vtip je v tom, že tehdy žádná taková věda neexistovala, Bernoulli byl první, kdo se intenzivněji zabýval prouděním kapalin. Na základě jejich experimentálního i teoretického studia pak dokázal zformulovat proslulou Bernoulliho rovnici, jež popisuje právě zákonitosti proudění tekutin. Jeho prací byly položeny základy celého nového oboru fyziky - hydrodynamiky. V dodatku ke knize se Bernoulli věnoval i plynům. Jako jeden z mála evropských učenců to doby věřil, že se plyny skládají z částic a vytvořil proto vůbec první kinetickou teorii plynů. Plyny považoval za "pružnou kapalinu" složenou z částic a pro jejich popis použil proto teorii pravděpodobnosti. Vůbec poprvé v dějinách vědy se tak podařilo odvodit z úvah o mikroskopické struktuře plynů makroskopické rovnice popisující jejich chování při změnách tlaku a teploty. Touto teorií ovšem Bernoulli natolik předstihl svoji dobu, že v celé Evropě nenalezl odezvu. Většina evropských vědců prostě nemohla souhlasit s fakticky atomistickou koncepcí hmoty. Bernoulliho teorie plynů musela proto na své znovuobjevení čekat dalších 100 let! Hezký den!