Ecce Homo - Bulat Okudžava

Bulat Okudžava se narodil v Moskvě v rodině Abcházce a Arménky. Dětství prožil střídavě v Moskvě a Tbilisi. Když začala válka, přihlásil se jako 17tiletý dobrovolně na frontu. Kolik důvtipu a energie vynaložil na to, aby mohl bojovat, vylíčil později se svým typickým ironickým nadhledem v autobiografické črtě Vzbudilo nás jitro chladné. Válka byla pro Okudžavu surovou životní zkušeností, která poznamenala jeho tvorbu a stala se námětem mnoha písní. Ne jako něco, co je třeba opěvovat. V písních na toto téma chybí hrdinský či vítězný patos, dokonce i ta špetka, kterou tam vkládal Vysockij. Válka ztělesňuje pro autora nesmírné zlo a odpovídající adjektivum pro ni je "špinavá", "hnusná" nebo "podlá". Básně psal mladý Bulat již před válkou. První píseň vznikla těsně po válce, když studoval na filozofické fakultě v Moskvě. Tvoří v jeho tvorbě výjimku, neboť text vznikl až na melodii. Sám na to vzpomínal: "Bylo to v roce 1946. Už ani nevím, čí to byl nápad, abych právě já napsal písničku. Vůbec jsem tehdy neuměl hrát na kytaru, ani jediný akord. Ale písničku jsem složil." Půvabné je, že se tato píseň nazvaná Po Smolenské cestě natolik zapsala do myslí posluchačů, že téměř zlidověla. Pamatuji si v kyjevském hotelu Dněpr opilého plukovníka vojsk ministerstva vnitra, jak ji zpíval na svatbě své dcery. Ta jej mírnila, neboť to bylo v r. 1978 a Bulat Okudžava byl zakázaný. Otec se s ní hádal, že tuhle píseň si pěl už za války a neví, proč by s tím měl nyní přestat.

Logo|foto:Český rozhlas

Písně a balady Bulata Okudžavy se vyznačují zádumčivostí, lehkým smutkem, laskavou ironií a velkou obrazotvorností nabízející množství podtextů. Je z nich cítit romantika mládí a obrovská láska k lidem. Od roku 1956 Bulatovi Okudžavovi pravidelně vycházely básnické sbírky, novely, eseje a později i velké historické romány. Mezi nimi si vybojoval výsostné postavení román Dostaveníčko s Bonapartem, který, ač je k francouzskému tyranovi nelítostný, dočkal se téměř ihned po ruském vydání francouzského překladu. Současně začal Okudžava zhudebňovat a interpretovat s vlastním nenapodobitelným kytarovým doprovodem svoji poezii. Brzy se básník stal představitelem intelektuálního odporu proti komunistické zvůli. Jeho umělecké působení vadilo představitelům sovětské moci, a proto doma fungoval v permanentním zákazu i když jej jinak vydávali na celém světě.

Se jménem Bulata Okudžavy je však spojen především nový zrod autorské písně v 60. letech 20. století. Stal se vzorem pro celou jednu generaci písničkářů. Mnozí jej považují za svého duchovního otce, a přitom on sám při každé příležitosti opakoval, že přece nedělal nic mimořádného. Jen vzal do rukou kytaru a pokoušel se nějak zpívat. Hezký den Matkám a jednomu otci!