Ecce Homo - bitva u Lipan

Umírnění husité už dlouho před tím vytvořili koalici s českými katolíky, aby vrátili zemi klid a uzavřeli mírové dohody s koncilem v Basileji i s císařem Zikmundem. Polní vojska si však za dlouho dobu bojů zvykla na tento způsob života a nemínila na něm nic měnit. Většina z radikálů si neuvědomovala, že doba jejich slávy pominula a nyní jsou jen postrachem, hrozbou míru a životu. Teď stáli proti sobě ti, kteří už dospěli ke kompromisu, a zarytci, pro něž byl vyznáním jen boj. Kněz Prokop Veliký, nebo též Holý se z ústraní vrátil do bojových řad. A tak se setkali. Druhé straně totiž velel pan Diviš Bořek z Miletínka, který se učil válečnému umění po boku Jana Žižky. Nedaleko Českého Brodu se připravilo 10.000 táborských a sirotčích bojovníků na střetnutí se spojeným vojskem umírněných husitů a katolíků, které čítalo na 12.000 mužů. Obě strany ovládaly husitskou válečnou taktiku a opevnily se vozovou hradbou. Radikálové měli ve svém vojsku asi jen 700 jízdních proti dvojnásobku jezdců u nepřítele, který je početně mírně převyšoval. Tuto slabinu vyvažovala takřka nedobytná pozice táborů a sirotků.

Logo|foto:Český rozhlas

Panské jednotě se však podařilo vylákat polní vojska z jejich vozové hradby a vpadnout do ní. Uspěli díky věrohodnému předstíráním paniky a počínajícího útěku, včetně riskantního rozevření vlastní vozové hradby. Právě to vylákalo tábory z jejich opevnění na holou pláň, na níž se najednou objevila záloha panské jízdy. Manévr vyšel, ale rozhořčený boj trval stejně až do nočních hodin. Příslušníci polních vojsk bojovali o holý život. Zachránit se podařilo jen nemnohým, mezi nimi hejtmanovi Čapkovi ze Sán. Chladnokrevně zhodnotil situaci a došel k názoru, že bitva je ztracena, a proto opustil bojiště. Pozdější kronikáři však hodnotili jeho útěk jako zradu. Další z poražených však neměli takové štěstí a hlavně ani koně. Na 700 (možná i tisíc) zajatců bylo upáleno v okolních stodolách.

Bitva u Lipan patřila k nejkrvavějším v průběhu celé husitské revoluce. Vítězové ztratili na 200 mužů, počet pobitých na straně poražených byl mnohem vyšší. Přesto jsou údaje o 10 000 padlých přehnanou propagandou nepřátel "kacířů". Věrohodné zprávy hovoří o 1300 mrtvých. Porážka radikálů znamenala ukončení bojů trvajících téměř 15 let. Vůdcové padli, na bojišti zůstaly stovky profesionálních vojáků, kteří se za poslední léta stali z bojovníků božích postrachem celé Evropy. Kdo z nich si zaslouží uznalou vzpomínku? Vítěz nebo poražený? Hrdina a vrah se liší jenom tím, ze které strany se pozorovatel dívá. Mnozí si oddechli. A mnozí plakali.

A nejinak i pozdější historici, na nichž bylo, aby to rozsoudili. Jestliže ještě v hodnocení Žižky byla mezi Pekařem a jeho předchůdci alespoň minimální shoda, v pohledu na bitvu u Lipan se Pekař od svých oponentů diametrálně odlišuje. Zatímco Palacký v nich vidí porážku české demokracie, Pekař označil Lipany za "šťastný den našich dějin". "Lipany jsou poslední významnou a všem dobrým Čechům vítanou stanicí konce. Učinily přítrž zkáze, jež kvetoucí a slavné království přivedla na pokraj zhouby - všechny křížové výpravy Zikmundovy způsobily zajisté jen malý díl škod a ztrát, jež nahromadilo neštěstí patnáctileté nelítostné války domácí..." Vyberte si, prosím. Hezký den!