Ecce Homo - Andrej Sacharov

Andrej Sacharov se narodil r. 1921 v Moskvě, jeho otec přednášel fyziku a psal učebnice a populárně vědecké knihy. Andrej vyrůstal v intelektuální rodině, ale současně v době nadšení pro komunistické ideály rovnosti a společenské spravedlnosti. Za války nebyl jako vojenské služby neschopen povolán na frontu, ale mohl dokončit studium. Oženil se se svou životní láskou, Klavdií Vichirevovou a nastoupil do muniční továrny jako laborant. Přesto se rozhodl vrátit k teoretické fyzice a zapsal se do postgraduálního studia, kde se jeho učitelem stal profesor Tamm, od r. 1958 nositel Nobelovy ceny. Tamm měl na Sacharova nejen profesní, ale i osobní vliv. Vybavil jej vedle značné profesionality i vysokými morálními standardy. Proto se také mladý Sacharov, ohromený v srpnu 1945 zprávami o výbuchu americké atomové bomby nad Hirošimou, odmítal podílet na sovětském výzkumu na toto téma. Nakonec jej ale problematika zaujala vědecky, a tak se připojil ke kolektivu, který mohl brzy předložit konkrétní výsledky: 29. srpna 1949 na atomové střelnici v Semipalatinsku vybuchla první sovětská atomová bomba. Andrej Sacharov k jejímu vývoji přispěl několika zlepšeními a nadále pracoval na vývoji vodíkové bomby. Ta byla poprvé otestována v srpnu 1953.

Logo|foto:Český rozhlas

Andrej Sacharov k tomuto období svého života později uvedl, že sice plně chápal nehumánní podstatu vyvíjených zbraní, ale současně se obával možné války. Považoval se tedy za vojáka v nové vědecké válce. Po úspěšném testu vodíkové bomby se Igor Tamm vrátil do Moskvy k vědecké práci, ale Andrej Sacharov setrval ve středisku, v němž se vyvíjela vodíková bomba a postupně ji se svými spolupracovníky přivedl k dokonalosti. Stal se řádným členem Akademie věd SSSR, získal první ze svých tří titulů hrdinů socialistické práce a Stalinovu cenu. V roce 1957 požádal akademik Kurčatov Sacharova, aby vypracoval podklady pro článek o neb ezpečí radioaktivního spadu z jaderných testů. Sacharov dal dohromady údaje a byl překvapen, nakolik radioaktivní uhlík z jaderných výbuchů bude ovlivňovat život dalších generací. Začal vyvíjet tlak i na sovětská vedoucí místa, aby omezila jaderné testy. Ve svých snahách uspěl r. 1963, kdy byla v Moskvě podepsána smlouva mezi Spojenými státy, Sovětským svazem a Velkou Británií, která zakazovala všechny testy jaderných zbraní v atmosféře, v kosmickém prostoru a pod vodou.

Fyzik Sacharov zdánlivě nebyl tím správným člověkem, který měl stanout v čele boje za lidská práva a demokracii. Jenže se ukázalo, že příliš humanistického vzdělání může někdy škodit, jeho spolubojovník Alexandr Solženicyn to některými svými postoji z pozdního života dokazuje. Sacharov odchovaný fyzikou, v níž jsou věci podstatné a pravdivé a věci nepodstatné, umí rozlišovat mezi pravdou, kterou jedině uznává jako pracovní princip a jejím opakem, ať už mu licoměrně říkáme pověst, iluze, stylizace, konstrukce či fabulace. To z něj učinilo muže, který za svoje zásluhy obdržel v r. 1975 Nobelovu cenu míru, muže, který přijal svoji zodpovědnost a stal se svědomím těch, kteří se k ničemu takovému nemohli odhodlat. A když svůj úkol splnil, odešel. Jako by to měl nejen naplánováno, ale i předurčeno. Hezký den!