Ecce Homo - Alexandr Vasiljevič Suvorov

24. listopad 2004
Ecce homo

Před 275 lety se narodil Alexandr Vasiljevič Suvorov, ruský vojevůdce a vojenský teoretik. Světlo světa spatřil patrně v Moskvě, ale údaje o jeho dětství a mládí jsou skoupé, víme jen, že byl jako dítě často nemocný a už ve 13 letech byl zařazen do armády, kde do 25 let sloužil jako řadový vojín a poddůstojník. Ve válce proti Prusku byl povýšen do hodnosti poručíka a protože byl statečný i schopný, do osmi let byl plukovníkem. Tehdy mohl začít budovat i svoji pověst vojenského teoretika, zjednodušil armádní dril, zdůraznil význam rychlých přesunů a stal se zastáncem rychlých útoků na místo vyčerpávajících manévrů. Odtud pramení i jeho přesvědčení, že "kulka je hlupák, ale bodák, to je panečku jiný chlapík". Tato věta byla citována ještě v době Vlastenecké války, ale tehdy už opravdu neplatila a vedla jen k nesmyslně vysokým ztrátám. Zároveň ovšem Suvorov umožnil svým podřízeným jednat při manévrech s jednotkami nezávisle, což zvýšilo operativnost jeho oddílů.

Na rozdíl od množství obdivovatelů, Poláci Suvorova v oblibě nemají. Už v r. 1768 byl poslán do Polska, aby podpořil carevnina oblíbence Stanislava Augusta Poniatowského a svými vítězstvími se výrazně přičinil o rozdělení Polska. V r. 1792 pak potlačoval polské povstání a zásluhou jeho vojáků bylo zničeno předměstí Praga a vydrancována Varšava. Sám Suvorov nebyl vůči Polákům zaujat, ale jako vykonavatel politických rozhodnutí vešel do polských dějin v roli nepřítele. Podobně se na něj dívali prostí obyvatelé Krymu, když r. 1774 potlačoval povstání Pugačova, jehož zajal a o rok později předal k popravě. Největší zásluhy si však Suvorov dobyl ve dvou válkách proti Turkům. U Očakova byl při útoku šedesátiletý gene rál tak zraněn, že málem zemřel, ale vynahradil si to u Izmailu. Dobytí této turecké pevnosti je dodnes považováno za taktickou lahůdku a vyučuje se na vojenských akademiích. Rusové zaútočili ze tří směrů, přičemž jejich část k hradbám dorazila na pramicích a jejich převahu dokazuje i poměr či spíše nepoměr ztrát. Turečtí obránci v zajištěném postavení přišli o 28.000 mužů, zatímco útočící Rusové jen o 4.500. Po této ukázkové akci mohl velký vojevůdce už jen sbírat pocty. Stal se knížetem, byl povýšen na maršála a dostal doživotní rentu. K jeho smůle však v r. 176 zemřela carevna Kateřina Veliká a s jejím nástupcem Pavlem I., který se obával silných, osobností bude mít Suvorov do konce života jen problémy. Přesto se ještě vyznamená tažením do Itálie, při němž po vzoru Hannibala překoná nejprve Alpy a potom i odpor francouzských generálů. Litoval jen, že neměl možnost střetnout se se samotným Napoleonem.

Logo

V Brně jsme Suvorova mohli spatřit na jeho cestě do Itálie, dorazil sem po cestách poničených deštěm a vysokou vodou 24. března 1799, na velikonoční neděli před polednem. Na Moravě se tehdy říkalo, že špatné počasí přivezli carští vojáci s sebou z Ruska. Brňané mu připravili srdečné přivítání, obklopili jeho vůz a provolávali vojevůdci slávu. Za to jim Suvorov poděkoval a vyzval je k velikonoční modlitbě za něho a za zbraně spojených císařských a ruských vojsk. Brňany nazval "milým lidem" a podle mínění tehdejšího brněnského tisku zanechal Suvorov "trvalý dojem". Hezký den!

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.