Ecce Homo - Alexandr Stěpanovič Popov

Alexandr Popov se narodil v hornické osadě Turjinskije Rudniki na Urale jako syn popa (nomen omen?) a postupně se propracoval k vrcholku vědecké kariéry především díky své vytrvalosti a píli. Zvládl základní školu ve dvou letech a středoškolské vzdělání získal v kněžském semináři. Už tady projevoval zvýšený zájem o přírodní vědy, i když získal i úplné teologické vzdělání. Pak vystudoval elektrotechniku na univerzitě v Petrohradě a poté nastoupil jako učitel technických oborů na kronštadskou námořní vojenskou akademii. Tady dosáhl svých některých objevů a teprve v r. 1901 byl povolán jako profesor na Petrohradský elektrotechnický ústav, jehož ředitelem se posléze stal. Tato instituce se dnes chlubí jeho úspěchy, ale fakticky neoprávněně. Většinu svých objevů završil Popov ještě v Kronštadtu, ale neměly tehdy onen odpovídající ohlas, doma, ani ve světě. Tak se také stalo, že se do povědomí veřejnosti dostal o 15 let mladší Giuglielmo Marconi. Pocházel z italské šlechtické rodiny, elektrotechnikou se zabýval jako koníčkem a byl velmi podnikavý a praktický. Když v r. 1895 vyslal první telegrafické zprávy s použitím vysílací antény, hned si na bezdrátový telegraf pořídil patent, který pak úspěšně obhájil i ve Spojených státech. Teprve po čase se dostal do patentového sporu s Nikolou Teslou, kterého si mezitím Amerika již přivlastnila.To mu však nezabrŕ1nilo, aby nezískal alespoň Nobelovu cenu a zejména výhodné kontrakty v mnoha zemích.

Logo|foto:Český rozhlas

Alexandr Popov zkoumal šíření elektromagnetických vln stejně usilovně, inspirován zejména pracemi Heinricha Hertze. Mimo jiného při tom sestrojil bouřkový registrátor pro petrohradskou meteorologickou stanici. Při pokusech o využití elektromagnetických vln pro potřeby telegrafie přišel i Popov na to, že bude potřebovat anténu a sestrojil si ji, stejně jako jiskrový vysílací přístroj. Ve stejném roce jako Marconi vyslal první radiogram a o rok později uvedl do činnosti vysílací stanici, jejíž dosah zvýšil r. 1901 na 112 km. Marconi ovšem ve stejné době zajistil už transkontinentální přenos mezi americkým Newfoundlandem a anglickým Cornwallem. Popov při zadání své práce myslel stále na potřeby válečného námořnictva. Proto se hned v počátcích zabýval radiovým spojením pevniny s lodí a vybudoval jednu přijímací a vysílací stanici v Kronštadtu a druhou na křižníku Afrika, který byl vůbec první lodí, jež měla rádiové spojení. Potvrzením významu bezdrátového spojení se stala havárie bitevní lodi Generál admirál Apraksin v listopadu 1899. Válečná loď najela na útesy ostrova Gogland ve Finském zálivu nedaleko finské Kotky. Posádka nebyl v přímém ohrožení, ale naopak lodní vysílač pomohl zachránit finské rybáře, s nimiž se utrhlo ledové pole a směřovalo na širé moře. Telegrafista z Apraksina vyslal nouzový signál na m'edsto stabilní telegrafní stanice, jež nebyla pro byrokratické průtahy na Goglandu zatím postavena, ačkoliv byla naplánována a ledoborec Jermak, který směřoval na pomoc bitevní lodi, zachránil přednostně 50 ohrožených finských rybářů. Než byl v dubnu Apraksin vyproštěn z útesů, odeslal jeho telegraf celkem 440 zpráv. Výhody bezdrátové telegrafie se tak potvrdily na celé čáře. Hezký den!