Ecce Homo - 17. listopad 1989

V Československu se po r. 1968 demonstrovala zpravidla jen jednota lidu a KSČ, a to výhradně u příležitosti oficiálních svátků. V průběhu 80. let se ovšem konaly i demonstrace komunistickou stranou neorganizované a tedy nelegální. Většinou proběhly u příležitosti výročí 21. srpna či 28. října. Oficiální sdělovací prostředky o nich neinformovaly, maximálně padla zmínka o ztroskotancích a zaprodancích, kteří narušili veřejný pořádek. Problémy samozřejmě existují, budování komunismu není procházka růžovou zahradou, ale od toho je tu Komunistická strana Československa, aby je řešila. Kdo byl zvyklý jen na domácí zpravodajství, šel 17. listopadu spát klidně. Jen ti, kteří sledovali i jiné rozhlasové či televizní stanice, věděli víc. Demonstrace 17. listopadu 1989 byla jiná než jindy. Nešlo o rutinní zásah vodními děly a slzným plynem, nyní byla použita hrubá síla proti mladým lidem a jeden z nich možná i zemřel. Informace se rychle rozšířila mezi lidmi a v následujících dnech už nic nebylo takové jako předtím. Snad přetekl pohár pověstnou poslední kapkou, ale ve veřejnosti se cosi hnulo a události pak dostaly rychlý spád. Na konci onoho pohybu byly svobodné volby a změna společenského řádu.

17.listopad 1989

Dnes s odstupem patnácti let, se na věci díváme jinak, a musím přiznat, že obvykle s větší skepsí. Z úvodní znělky mi sice vystřihli Havlův výrok o tom, že tato země nevzkvétá a nemůžeme ani slýchat jeho další teze o blbé náladě, které ji měly zastavit, ale naopak ji pomáhaly šířit, ale to nic neřeší. Studenti již před nějakou dobou přišli s myšlenkou "ukradené revoluce" a poměrně dost se spekuluje také o předem připraveném převratu, který vlastně nebyl ani převratem. Snad jen výměnou rolí a stažením z repertoáru některých kusů a herců, kteří se již obehráli a hrozilo, že by tu zůstali jako ten kůl v plotě.

Neberte to jako šíření poplašné zprávy, ale osobně se domnívám, že heslo o tom, jak nejsme jako oni vypadá sice dobře, ale bude-li skutečně naplněno, nesmíme se pak divit. Jde sice o působivou obdobu křesťanského nastavení druhé tváře. Jenže, nikde se nenaznačuje, že by snad fackovací panák měl z celé akce vytěžit i něco víc kromě rozbitého obličeje, třeba jakýsi morální kredit. Zeptejte se těch, kdo si v poslední době rozbili hubu tam, kde to vůbec nečekali, zda to mělo i jiný pozitivní vedlejší účinek. Rozbijí ji též vám, neboť se už poučili. Nebýt jako oni znamená skončit hůře než oni.

Kdysi jsem si bláhově myslel, že postavení nacismu a komunismu mimo zákon znamená, že se bude měřit stejně. Zvláště 17. listopad po potřebě takového srovnání zrovna volá. Jenže tomu tak není, ať se to zdá komukoliv mimo tento stát jakkoliv nepochopitelné. Gottwaldovy a Stalinovy spisy jsou prostě méně škodlivé Hitlerových, hnědá a černá jsou proti rudé zjevně v nevýhodě, stejně jako svastika proti muří noze. Kdyby Německo denacifikovalo tak, jak se dodnes vyřešila otázka 40 let komunistické minulosti, tak by Gobbels dělal poradce soukromé televize, Himmler by byl na vnitru v nevýznamné funkci náměstka ministra, zatímco Todtova organizace by byla zprivatizována samotným Todtem a stavěla by místo táborů hotely. Bormann by byl ministrem sociálních věcí, něboť ho tato problematika vždycky zajímala a učebnice by vyvracely osvětimskou lež s tím, že to bylo myšleno dobře a jen se to nějak zvrtlo. Za všechno mohl Hitler, jak jsme hned tři roky po jeho smrti odhalili a několik jeho stvůr, které jsme odstavili. V jádru byla myšlenka zdravá a dá-li se nám demokratická možnost, ještě dokážeme, že to půjde. Leni Riefenstahlová už o tom točí film a myslí to opravdu upřímně. Hezký sváteční den!