Brněnští vědci odhalili tajemství nesmrtelnosti rostlin. Popsali dosud neznámou složku enzymu telomeráza

Jakým jazykem spolu mluví buňky?
Jakým jazykem spolu mluví buňky?

Zásadní objev ve výzkumu rostlin se podařil vědcům z brněnského centra CEITEC Masarykovy univerzity.

Ti popsali dosud neznámou složku enzymu telomeráza, který stojí za nesmrtelností rostlinných buněk, ale i neomezeným šířením nádorových buněk člověka. Jejich poznatky by teď mohly pomoci například zlepšit regeneraci organismu a tím zpomalit stárnutí.

Při dělení většiny lidských buněk dochází ke zkracování chromozomů a tím k postupnému stárnutí. To ale neplatí pro buňky kmenové, nádorové nebo třeba rostlinné. Vliv na to má právě enzym telomeráza, který konečky chromozomů umí doplňovat. Buňky se tak mohou neomezeně dělit a stávají se prakticky nesmrtelné. Výzkumnému týmu Jiřího Fajkuse se teď jako prvnímu na světě podařilo jednu ze složek telomerázy rozklíčovat.

„Telomeráza má dvě základní podjednotky. Jedna je bílkovina a ta druhá RNA podjednotka. Nás zajímalo, jak vypadá ta RNA podjednotka,“ vysvětluje vedoucí výzkumné skupiny Jiří Fajkus.

Na výzkumu spolupracovali odborníci z centra CEITEC Masarykovy univerzity a Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. RNA podjednotku vědci odhalili v telomerách cibule. Petru Fajkusovi a Evě Sýkorové se tak podařilo vyvrátit téměř 10 let starý omyl.

„V roce 2011 byla popsaná první RNA podjednotka rostlin vůbec, nicméně nikomu z naší laboratoře se nepodařilo zopakovat jediný důkaz funkčnosti té dříve popsané RNA podjednotky, takže pochyby tam vždy byly,“ dodává Petr Fajkus. „Chyběla možnost zjistit, jak je to s regulací telomerázy, jak souvisí s vývojem buněk, s vývojem organismů. Teď se otevírá to pole, pro které nám chyběly ty základní motivy, znalost co je základem telomerázy,“ pokračuje Eva Sýkorová.

V praxi může mít objev několik využití. Jedním z nich je například posílení regeneračních schopností rostlin, které se vyvíjejí v nepříznivých podmínkách.

Regenerace živých buněk

Nové poznatky by mohly ovlivnit také regeneraci živočišných buněk. Vědci ale nejprve musí zjistit, které mechanismy stárnutí lidského organismu ovlivňují. „My trošku doufáme, že když zjistíme v čem se ty komplexy lidské telomerázy a rostlinné telomerázy liší, tak třeba přijdeme na tu složku, které rostliny vděčí za tu svou ‚nesmrtelnost‘. Když se něco takového najde u člověka, tak je možno uvažovat třeba o zvýšení regeneračních schopností nějakých buněk.“

V případě nesmrtelných nádorových buněk se léčba v podobě vyřazení funkce telomer využívá už dnes. Ne ve všech případech se ale zastavit šíření rakoviny podaří. Nadějí tak zůstává právě další výzkum.

Spustit audio

Související