Adventní večery dříve patřily přástkám či draní peří. Obcí procházela svatá Lucie i Ambrož

Z jedné husy je tak 500 gramů peří, na slušný polštář potřebujete dvě kila. Husa se dá oškubat až čtyřikrát. Naposledy když už to má za sebou. Draní peří je časově náročná záležitost a měly ho na starosti ženy a dívky. Stůl plný jemných bílých obláčků obklopovaly ženy v podstatě od podzimu do jara. V podobnou dobu probíhaly přástky. Nebyly jen o zpracování lnu, konopí a vlny, ale také o zábavě, povídání pohádek, vymýšlení historek. Zatímco ženy přadly, muži hráli karty, strouhali šindele, přicházela i omladina a družila se. Na přástkách se také zpívalo a tancovalo.

Prostřednictvím nahrávek nahlédněte k přástkám do slovenských chalup ve Važci, Štrbě, Východné či Dobré Nivě. Časem i prostorem vás do roku 1929 zanese záznam vyprávění Anny „Hančí“ Kozinové z Újezda u Domažlic.

Lucii znáte, ale co Ambrože?

V době adventu se v nesmělo spřádat, ani šít. Ve svátek svaté Lucie, která v podobě bílé postavy s namoučenou tváří či papírovým zobákem, obcházela stavení a kontrolovala pořádek.      

K méně známým adventním postavám patří svatý Ambrož. Předobrazem lidového Ambrože je skutečná historická postava, která žila ve 4. století. Ambrož byl známý a oblíbený pro svou moudrost, laskavost a výřečnost. Vystudoval práva, stal se křesťanem a nadání, které rozvíjel, ho dovedlo až k biskupskému svěcení. Rozdal svůj majetek chudým, stal se jejich zastáncem a zemřel ve velké váženosti. Kult svatého Ambrože se rozšířil za vlády Karla IV.

Legenda Ambrože opřádá mýtem, který ho vyjevuje jako malé děťátko, ke kterému ve spánku přiletěl roj včel a snesl se do jeho potevřených úst, kam mu nakladl med. Byla to symbolika jeho píle a daru řečnictví. Toto boží zjevení předznamenalo slavnou budnoucnost, která již souvisí s jeho jmenováním biskupem. Ambrož je patrně díky této legendě vyobrazován s včelím úlkem a je patronem včelařů.

Jako postava v lidovém prostředí bývá oblečen v bílé košili a černé špičaté čepici, obličej má zakrytý závojem. V tomto ustrojení ho očekávají děti v blízkosti kostela a pokřikují na něj. Ambrož obchází kostel a sem tam utrousí cukrovinku. Když se děti seběhnou, aby ji vzali, praští je koštětem zabaleným v papíru.