Aby kritika nepřesáhla pozitivní ohlasy. Na Jošta jsem hrdý a Brnu vděčný, přiznává sochař a malíř Jaroslav Róna

17. listopad 2023

Jaroslav Róna je jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Tvrdohlaví a také malíř, sochař, performer a muž s velkým smyslem pro humor. „Jsem nejšťastnější, když socha ožije, když se u ní lidé scházejí, když vzbuzuje emoce,“ říká.

Autorem sochy Franze Kafky stojící hned vedle Španělské synagogy je sochař a výtvarník Jaroslav Róna

Do studia Českého rozhlasu Brno dorazil Róna ve sváteční den a tak na události revolučních dní v roce 1989 také zavzpomínal: „Byl jsem tehdy osobně na Národní třídě, stál jsem asi v páté řadě proti obrněným policajtům, pak nás hnali pendrekovou uličkou. Další dny jsme s kolegy zabrali Mánes a vytvořili tam propagační centrum pro Občanské fórum. Tiskli jsme plakáty, letáky a distribuovali je po celé republice. Od té doby se máme stále lépe, jen jsme tenkrát netušili, že demokracie má spoustu nástrah.“

Při své sochařské činnosti vytváří většinou objemnější díla. „Teď mám zrovna dvě docela velké sochy v Budějovicích, ta z mikulovské zámecké zahrady také někam dál pocestuje. Vyhovuje mi to, byť mi velkou radost dělají i ty, které jsou instalovány nastálo – třeba Kafka v Praze nebo Joštova jezdecká socha v Brně. Tam jsem plnil zadání od města – myslím, že je odvážná a nezvyklá, jsem na ni hrdý. Nemám rád sokly a stojany, tak se pod ní dá procházet, sahat na ni, to mě fascinuje!“

Čtěte také

Radost mu dělají i ohlasy od lidí. „Že si schválně kvůli soše mění cestu, aby si ji prohlédli. Každá nová velká stavba nebo socha potřebuje víc času – člověk by měl počkat a nechat to na sebe déle působit – já to takhle měl třeba s Tančícím domem,“ myslí si sochař.

Jaroslav Róna ale netvoří jen sochy, je podepsán pod stovkami obrazů. S nápadem na jeho malířskou monografii za ním přišla kunsthistorička a antropoložka Barbora Půtová. „Řekla mi, že jsem spíš považován za sochaře, ale že by chtěla zkompletovat a analyzovat všechno, co jsem vytvořil jako malíř. Vznikalo to celé asi dva a půl roku. Je tam přes pětistovku mých děl v menším formátu a kolem tří stovek velkých reprodukcí.“

Proč je pečlivým dokumentaristou svého díla? Čím kromě Joštovy sochy je propojen s Moravou? Co je pro malíře a sochaře důležité pro dokončení práce? Jak vnímá kurátorství na mikulovském výtvarném sympoziu? O tom všem byl Apetýt, poslechněte si audiozáznam!

autor: Jana Kobylinská
Spustit audio

Související